Cesta lemovaná mrtvolami

tento příspěvek nemá návaznost na moji dopolední nespokojenost s počítačem

Stává se to poslední roky každý podzim.

 Vždy, když jedu ráno z domu do města, jsou tam. Dnes jsem jich napočítala devět. A to jedu jen 10 minut . Za těch deset minut jsem viděla 2 přejeté ježky, 2 potkany, 3 malé myši a 2 křečky, všichni ještě čerství.

 Nejvíc je mi vždy líto chudáčků ježků a těch roztomilých kulaťoučkých tříbarevných křečků. Nikdy v životě jsem je v přírodě - na poli neviděla živé. To jsou zalezlí a schovaní a mají největší starost, aby si nakřečkovali. Však taky oni jediní na to mají právo, když jsou to křečci.

Poprvé jsem je začala vídat až v tom přejetém či omráčeném stavu na silnici.

Překvapilo mě, jak jsou velcí, obvykle tak 15 cm, a tlustí. V kožíšku jim převládá rezavá barva s černými fleky a bříško mají bílé. Je to pěkně vidět, protože většinou leží na zádech a růžové pacičky s drobnými drápky na krátkých nožkách už nikdy nikam nedoběhnou. Když se v noci vracívám domů, už jsou z nich neidentifikovatelné chlupaté placky.

A proč to tady tak vypisuji?

Abyste řidiči dávali trochu pozor. Vím, že ta trdla zvířátka někdy vletí pod kola a člověk nestihne vůbec zareagovat, ale taky jsem viděla , jak  nějaký vymaštěnec udělal schválně kličku, jen aby toho křečka dostal.

Zkusím vám to, milí závodníci, naservírovat jinak: Dávejte pozor, abyste nepřejížděli ježky a jiná zvířata, abyste si nepoškodili tuning. Však víte, kolik stojí takové nové chromované mračítko nebo eloxovaný  tahokov.

Tak proto.