krása vetkaná do mušelínu
Probudilo mě sluníčko, prostrčilo jemné paprsky škvírkami v žaluziích a hladilo mě, dokud jsem nevstala. Teď mi pro změnu svítí přímo na ruce nad klávesnicí a pořád je tak miloučké a vlídné.
Mám takový zvláštní pocit, že přijde něco příjemného. V téhle lehce sentimentální náladě je jakákoliv rozumná činnost nemožná. V lenivém rozpoložení se dá listovat starými alby s rodinnými fotkami, dá se uvařit dobrý čaj a probírat se sbírkou krajek a vyšívaných kapesníčků nebo číst příjemnou knížku. Třeba nějaký cestopis.
Volím krajky.
Tu pavoučí krásu vytvořenou před více než sto lety, kdy spousta slov měla jiné významy a nikdo se nepodivoval nad strachem slečen ukázat zpod dlouhé sukně útlý kotníček.
Ponořuji se do světa nočních čepečků, ranních jupiček a pěti vrstev hustě vyšívaných spodniček, na nichž je tolik krajky, že dívka se v ní ztratí.
Komu patřil vyšívaný tylový kapesníček, který má v každém rohu drobně vyšitou vznešenou korunku a uprostřed je vidět, že čísi přepečlivá ruka ozdobně zašila malou dírku, aby byl zase jako nový?
Kolik vzpomínek v sobě nese?
Nikdy se nedozvím, ale představovat si mohu cokoliv.
Je snad ta korunka důkazem toho, že patřil nějaké hraběnce, která ho mívala vždy u sebe? Kapesníček, coby pomocník při seznamování, ve vhodném okamžiku se volně snáší k zemi a pozorný mladík je šťastný, že může tu motýlí krásu zachytit těsně před dotykem se zemí. Elegantním gestem uchopí kapesníček, lehce naznačí polibek, aby si mohl ke kapesníčku přivonět a s malou úklonou ho podá svá víle, která se zajisté začervená a opětuje hluboký pohled do jeho očí.
Tak takovou já mám dnes náladu....
$$OBR161540$$ $$OBR161541$$
$$OBR161539$$
To je krása. Kdepak jsi na tom byla? Na druhou stranu, dovedě si představit, že bychom si měly takhle šít a vyšívat výbavu? Shodou okolností, jsem četla v poslední době dvě historické knížky, kde si děvčata asi od deseti let takhle výbavu vyráběly.Dokonce i dcery s vyšších vrstev si kolem tak od 12. roku šily výbavičku pro svá budoucí princátka. Možná proto je zavírali do věží: pěkně seď holubičko a vyšívej!
OdpovědětVymazatHelazd,já bych někdy tak ráda seděla ve věži a vyšívala a vyšívala... Tyhle obrázky jsou z minulého týdne, kdy jsem se čirou náhodou octla na krásné výstavě s názvem \"Secese v nedbalkách\". Také sbírám staré krajky, a to, co jsem tam viděla, mi zase hodně rozšířilo znalosti. Bohužel, akce trvala jen 2 dny - všechno předváděly živé \"modelky\" formou veselých scének; prostě pěkné odpoledne.
OdpovědětVymazatBáromoc hezká nálada:-))
OdpovědětVymazatBáro...já jsem začala číst...a jakobych četla svůj vlastní text.Krajky to dorazily. Vyvolávají ve mně stejné emoce!A ten název...jinej by prostě nešel zvolit!
OdpovědětVymazatMod,už jsou dvě hodiny odpoledne a stále mě to drží. To toho dnes zase udělám... :))Mirko - díky :))
OdpovědětVymazatTakovou výstavu bych si též dala říct. Taky ráda vyšívám, pletu, háčkuju jen ten čas chybí. To bych ráda věděla, jestli, třeba za sto let, se někdo bude jevit nad mýma háčkovanýma dečkama. To by bylo milé.
OdpovědětVymazatNo jasně!!!Proto to přece děláme, ne?
OdpovědětVymazat