Na dovolenou jedině do Kurvaserské ulice

díl třetí a poslední

Nějaká bestie nám za vesnicí ukradla v úterý v noci za stožáru internetové antény a 50 chudáků tak odstřihla od té lehce návykové drogy. Možná to bylo na objednávku mého muže, který tím pádem dostal teplou večeři. Také jsem vyprala a vyžehlila, takže ten zloděj je sice odsouzeníhodný, ale na druhou stranu mu to až zase tak nezazlívám.... ;)

Tím je jasné, že dovolenou v Mederu mohu dokončit až nyní a bude mi prominut nesplněný slib za včerejška. Děkuji.

Zpátky do léta, už do čtvrtého dne.
Stále jsme za celý pobyt neviděli na nebi ani jeden mráček. Sluníčko sálalo, voda úžasná, ale protože jsme spíše taková akční rodina, udělala nám radost nabídka vyvěšená při vchodu na koupaliště.
Místní cestovní agentura zve na autobusové výlety po okolí. Moc se nám zalíbil jednodenní zájezd do Maďarska (asi 20 km) a výlet lodí po vodním díle Gabčíkovo.
Funguje to tak, že v recepci místního hotelu prodávají den předem na tyhle výlety jízdenky a podle  počtu zájemců přijede ten správný počet autobusů.
Toho dne byly naplněny 3 autobusy. K tomu jeden průvodce a mohlo se vyrazit.
Už výměna peněz na forinty probíhala velmi podobně jako ve filmu Bony a klid. V řídkém hájku podél silnice byla postavená šišatá plechová bouda a těsně před autobusy k ní přijela slečna v černém bavoráku, sedla si do boudy a vyndala za okno ceduli ZMENÁREŇ a pak měla jen hromádky forintů a kalkulačku a pracovala tak rychle, že 3 autobusy lidí odbavila během 10ti minut, boudu zavřela a odjela a teprve potom lidi začali přemýšlet za kolik ty forinty vlastně nakoupili. Komu se to nezdálo, ten dostal od průvodce odpověď, že české koruny se musely přepočítat na slovenské a pak na forinty a že je to tedy naprosto v pořádku. Ironií bylo, že když jsme přijeli do kýženého Maďarska, tak tamní obchodníci po nás žadonili české koruny a forinty moc nechtěli... 

Prochodili jsme malé městečko, podívali se na památky, zjistili, že v Maďarsku jsou stejné prodejní řetězce jako u nás, takže v místním obchoďáku jsme si připadli jako v brněnském Prioru, nyní Tescu. I tak to nebyl důvod pro to, aby Alex neutratila všechny jí dostupné peníze a ještě netahala další od dědečka a babičky.
"Lepší rozmazlená, než nedomazlená," je heslo naší babičky už od Alexina narození a tak měla Alex po projití městem balíčků a taštiček jako kdyby přepadla Ježíška.

Těšili jsme se na ten výlet lodí a na Dunaj, který má v těchto místech přímo impozantní šířku.
Nakonec to bylo trochu jinak. Krajina zde není skoro žádná a tak se jede asi hodinu několik kilometrů tam podél nudného pravého břehu kolem kamenů a hlíny a za celou dobu jeden živý sedící rybář vyvolal takovou vlnu nadšení, že mu dlouho mávali všichni z lodi, mladí i staří. Zpět se jede podél levého břehu zase hodinu a ke smutku všech, rybář už tam neseděl. Daleko zajímavější byla návštěva přečerpávacích komor, kde vyrovnávají výšku hladiny, aby mohly proplout obrovské výletní lodě vozící turisty z Německa a Rakouska.
Koukali jsem shora na ty nádherné jachty dlouhé několik desítek metrů, azurově modré koberce na palubě, bílé stolečky se slunečníky a v polstrovaných křesílkách popíjející pasažéři a kolem personál v krásných námořnických uniformách. A asi bychom nebyli ani Češi, kdyby se kolem neozývaly hlášky typu:"Teď bych jim tam tak hodil pytel sraček" a tak podobně. Není to často, že bych se styděla za někoho jiného, ale občas se stane.

Od velké vody na prima večeři a homem "domů", abychom stihli ještě každovečerní melounové orgie.
Poslední den naší dovolené jsme strávili každý po svém.
Novomanželé v termálním koupališti prohřávali ztuhlé klouby, taťka s mamkou na minigolfu (kdysi jsme tuhle minihru hrávali závodně), my s manželem a Alex skončili v kině, poté, co nás v maďarsky mluvícím slovenském městě paní  ujistila, že americké filmy jsou vždy s českými titulky.

Na zpáteční cestu jsme nakoupili pár kilo té vynikající čalamády, aby se mělo co postupně vylívat v autě, bez stopy smutku jsme se rozloučili s Hafučou a panem domácím a slíbili si, že sem zase někdy přijedeme, ale co pan domácí neví, v autě jsme slib ještě doplnili dodatkem, že k němu to určitě nebude.