Máme doma Zebru

tak se od soboty jmenuje naše vana

Zeptala se mě Alex, jestli si pamatuji, co jsem dostala loni pod stromeček.
Po usilovném přemýšlení bych možná dala dohromady pár dárků, které jsem kupovala a vyráběla já pro rodinu, ale z dárků pro mě jsem si vzpoměla jen na 2 knihy a pletenou šálu.
Je to důsledek hektického života nebo nastupující senility?
Nevadí, příští rok už se to nestane.

Letošek mi ulpí v paměti asi ze dvou důvodů.

Tím prvním je událost nemilá, jak Alex zničila vanu. Přijela na svátky domů  a zhodnotila náš příbytek jako nevalně uklizený a pustila se do práce.
Uznávám, že když ve vaně třikrát denně myji psovi zablácené nožičky, je ta vana jiná, než jak si ji Alex pamatuje z doby "před psem".
Proč si ale na ten smalt musela vzít zrovna kyselinu fosforečnou, to mi hlava nebere. Stalo se, stalo.
Jedno vím teď jistě. Až se najde nějaký kaskadér, který si ji bude někdy chtít vzít za ženu, už mu vanu nezničí. Po mám vysvětlujícím řevu na téma "Čistící prostředky v domácnosti" si už bude moc dobře pamatovat čím se vana čistí a čím ne. 
V zásadě se ovšem jednalo o moji chybu, neboť tento rozhovor měl proběhnout tak před deseti lety. Nevadí, třeba se mi tak zkrátila cesta k nové koupelně.

Druhý důvod, proč si budu letošní Vánoce pamatovat je daleko milejší.
Zjistila jsem totiž, že Ježíšek EXISTUJE!
Jinak by se mi totiž nemohlo přihodit to, že bude ležet pod stromečkem něco, co jsem si moc přála, ale nikdo o tom nevěděl.
Asi před měsícem jsem se vracela domů a jak jsem přijížděla k Brnu, tak jsem sjela k nějakému nákupnímu centru, protože vím, že je tam boží knihkupectví a že si tam pěkně užiju a jistě mě napadne nějaký dárek pro mé milé. Mají tam ty obory seřazené hezky podle abecedy, takže jsem uvízla hned u prvního regálu s A - neboli ARCHITEKTURA. Teď vychází nádherné obrazové publikace a architektonickými skvosty, ať už různé výbory ze světa nebo jen z jednotlivých zemí, popřípadě monotématické souhrny děl jednotlivých architektů.
Já to zkrátím. Mazlila jsem se tam s tou krásou minimálně hodinu a kdyby mi tam nebylo takové vedro, tak tam sedím a čtu ještě teď. Nejvíc se mi líbila knížka 20. století české architektury Radomíry Sedlákové a Pavla Friče. Málem jsem si ji koupila, ale pak jsem si řekla, že ještě počkám a vrátila ji zpět do regálu. Mimochodem, k dalším regálům už jsem nedošla.
Nikomu jsem se ani slůvkem nezmínila a včera, naprosto nečekaně, ležela tahle knížka zabalená pod stromečkem a na ní jmenovka neomylně říkající, že kniha je pro mě a není to žádný omyl.
Ať mi nikdo netvrdí, že Ježíšek něco nešpitnul, když manžel v těch stovkách knih najisto hmátnul po té "mojí" vyvolené.

A taky si teď sedím na novém šéfovském křesle v pracovně. Kolem těchto křesel chodím už několik let, líbí se mi, ale zároveň vím, že by v mé miniaturní pracovně takové křeslo zabralo hrůzu místa.
Teď tu tedy stojí a zabírá hrůzu místa, ale je sympatické a má houpací mechanizmus... to toho v příštích dnech zase udělám....    

$$OBR174652$$

"To seš, mami, teda originální, dávat na Vánoce na blog vánoční stromeček. Kdybys tam dala něco z dovolené u moře, bylo by to o hodně lepší," řekla mi Alex a odkráčela potupena titulkem dnešního příspěvku.