Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

pondělí 7. května 2007

Šílené dědictví

Díl 2. Přece ho nezabiju.

Transportní akce zabrala pátek a celý víkend. Byla bych raději, kdyby to byly všední dny, nemusela bych se na to koukat, protože bych byla někde v pracovním procesu.
Ale nakonec se to ukázalo jako dobrá strategie, protože daleko lepší pro mého muže bylo to, že jsem nebyla doma, když ty věci různě umisťoval po bytě a přilehlých prostorech.
Tak se stalo, že jsem si stohů časopisů všimla  na horních policích pod stropem ve špajzce až třetí den a hromady odborných knih o včelařství a elektrotechnice za sedačkou až skoro za týden při luxování. A to už ani nemělo cenu se nějak rozčilovat.

Daleko dramatičtější to bylo zatím na dvoře. Tam to totiž hrozilo neustálou předtuchou deště a to by lakované kastle výběrových televizí nemusely přežít ve zdraví.
Idea byla následující: Od každého výrobního kousku nechat ten nejslušnější exemplář a zbytek rozebrat a zrecyklovat.
Hezky se to poslouchalo, až na jednu maličkost. Těch televizorů bylo přesně 165!!!
Ó, jak jsou mému srdci drazí sběratelé, kteří sbírají malinké věcičky, například tužky!

"Výběrové kousky" zabraly celou jednu místnost v suterénu a ještě to bylo málo. Do obýváku jsem byla ochotna vpustit jen tři nejpěknější rádia, ostatně stojí tam dodnes a mám je ráda, ale ten zubožený zbytek musel nekompromisně někam, kde o něj nebudu každý den zakopávat.

I tak, ale zbývalo bohatě přes sto televizorů, které se musely nějak kulturně sprovodit ze světa.
Začala mohutná recyklační akce, kdy bylo nutné všechno, kdysi tak pracně smontované dohromady, rozložit zpět na prvočinitele. V žádném případě to nebyla práce pro jednoho člověka.
Asi největší podíl na této likvidaci měla tehdy dvanáctiletá Alex, která s akušroubovákem během rozborky dvou televizí začala zacházet lépe Old Shatterhand s henryovkou.
Docela nás to obě začalo bavit.
Naštěstí nemám problém v tom, abych dělila práce na "mužské" a "ženské" a hrabání se v kabelech a různých drátech není moc odlišné od rozmotávání zatoulaných klubíček s vlnou, zrovna tak jako kreslení předlohy na vyšívání nebo na leptání cestiček na plošném spoji je vlastně skoro totéž.

Zde už to krásně popsal zcr, takže u nás byl postup obdobný.
Na jednu hromadu šla vysokonapěťová trafa a spousta dalších tráfek, kterých bylo v každé kisně několik, dále sektor s kanálovámi voliči, též slušnými zdroji železa a stejným směrem jsme házely i kovová šasi.
Přitom dávat pozor a nepoplést s hliníkem, který obsahovaly hlavně velemohutné tlakové rámečky vyhlášených ruských oblud a také velké množství nejrůzněji tvarovaných chladičů tranzistorů (tranzistory zvlášť!).
Měděný sektor postupně zaplňovaly vychylovycí a demagnetizační cívky... ufff!
Opatrně se muselo zacházet s reproduktory, neboť ty se určitě mohly ještě na něco hodit (nechce ještě dnes někdo 100 repráků?) a do malých krabiček šly stovky šroubečků...
Nesmím zapomenout na plošné spoje, které si přebíral manžel a rozhodoval o tom, co se z nich bude dále večer při televizi pájkou odtavovat k dalšímu použití (ha, ha).
Opravdu krásná zátiší byla v tu dobu u nás k vidění.
Prádelní koše se síťovými šňůrami, dvoje kolečka s kondenzátory,v bedničkách elektronky na všechny způsoby... a pak zásadní hromada plastů,  "odvakuovaných " obrazovek a hora dřeva/nedřeva na spálení.

Na některé věci stačil jeden telefonát, aby přijelo auto technických služeb, které jsme zadními víky a dalšími plasty naplnili jako nic, neboť panáček na dispečinku podcenil situaci a poslal jen avii. Musela jet chudinka dvakrát.
Na obrazovky nám byl vzorně přistaven kontejnér a to byla druhá chyba technických služeb. Ono jinou váhu má, když je plný nerozbitých lahví a o stovky kilogarmů má víc, když je naplněn pokoveným sklem, místy tlustým  více než centimetr. Když si pro něj přijelo auto "s rukou", tak se jen vzepjalo jako kůň, přední kola ve vzduchu a kontejnér se ani nehnul... opravdu veselá situace.
Takže navéct rukavice, vybrat sklo zpět, jen tak do poloviny a zkusit naložit znovu, tentokrát už úspěšněji.
Tenhle jel čtyřikrát.

V této bohulibé činnosti uplynulo asi šest týdnů, jak už bylo jinde řečeno, naučily jsme se s Alex rozebírat průměrný televizor za 12 minut a opět jsem si v praxi otestovala, co to znamená manželská tolerance.
Myslím, že nikdo z těch milionů snoubenců na radnici či v kostele, v den své svatby ani netuší, co všechno odkýve svým lehkomyslně vyřknutým ANO.

34 komentářů:

  1. Místo abys byla ráda, že manžel nesbírá třeba remorkéry...

    OdpovědětVymazat
  2. Rowdy!!! Ať to nezakřikneš :-)

    OdpovědětVymazat
  3. wow, tak vlastne vsechno dobre dopadlo a vy dva se k sobe naprosto dokonale hodite!!

    OdpovědětVymazat
  4. Pajo,akorát, že někdy mě to silně zmáhá, ale na druhou stranu dobře vím, že \"každý svého štěstí strůjcem\"...

    OdpovědětVymazat
  5. Báro,tak teď už vím, odkud pramení ten um \"Rozborka televizoru do 12minut\". (teď už to bylo správně? :))Auto na zadních, to musela být síla:)))

    OdpovědětVymazat
  6. Dědictví 2aneb Kurvaholkygutentag!

    OdpovědětVymazat
  7. Báro,máš můj obdiv, já bych byla úplně bezradná :-)) Cívky, kondenzátory, uff, co to je ? Vracím se ke svým klubíčkům ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Kamio,teď už jsi to trefil.Auto na zadních byla síla a ještě větší legrace byla s panem řidičem, který na nás hulákat:\"Co jste to tam, sakra, naházeli, tohle nemůže být sklo!\"@Teo :-))))) Přesně!Magrátko, představ si takový hezký háčkovaný čepeček z měděného drátku a máš vychylovací cívku :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Přiměla jsi mě k zamyšlení......u nás doma nikdo nic nesbírá... jenom Muminek... kamínky... myslíš, že bych mu to měl včas zarazit?

    OdpovědětVymazat
  10. Armine,rozhodně nezakazovat! Zahnáním do ilegality, stává se sběratel ještě urputějším. Ostatně hezké a nevšední kamínky si nosím z různých svých cest také. Dokonce snad na ně bude jednou i nástěnka s popiskem místa a data :-))

    OdpovědětVymazat
  11. Armine......též hlasuju pro nezakazovat. Ale z poněkud praktičtějšího důvodu:-)třeba toho nasbírá hodně a až mu bude 25, tak si z toho postaví barák;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Galahade,zejména, pokud by si to do svých 25ti let schovával v rodném 2+1 :-))

    OdpovědětVymazat
  13. Báro,ad [11], no to je ale vynikající nápad!! :))

    OdpovědětVymazat
  14. Kamio,určitě je to dobrý nápad. Leží mi to docela v hlavě :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Báro... ...no jistě. A kromě toho svého ještě v sousedově garsonce a možná by ještě něco zbylo do sklepa;-)

    OdpovědětVymazat
  16. Chudák Armin,Galahade, vůbec ještě netuší, co ho potká :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Takže, už víme o sbírce ráfků, elektrovšehodruhu. Jsem zvědav, až se vrátím, co ještě přiznáš za zajimavé poklady. Já mám zítra ještě rtg hlavy, ne kolečka mi počítat nebudou, ale abych si nevezl něco pod zubem a pak se někde netrápil a ve čtvrtek Echo a pak už jen do vzduchu. To se Ti ještě ozvu.Hezký večer

    OdpovědětVymazat
  18. Buteo,ne, abys dopadl jako náš táta, který měl podezření, že má nádor v hlavě, prože měl velké bolesti, tak se nechal vyšetřit všemi dostupnými metodami a pak přišel domů a radostně mával papírem:\"Tady mám černé na bílém, že v hlavě nic nemám!\"A jinak, ať Ti vše dobře dopadne a až přijedeš, tak stejně nebudeš stíhat číst, co se mezitím napsalo, tak já si přelomové události nechám až po tvém příjezdu.

    OdpovědětVymazat
  19. Sběratelé jsou hrozná parta. Četl jsem o sběrateli, který sbírá násypná kamna, ale ten má na to stodolu.Docela živě vidím, jak na tyhle stránky zabloudil nějaký sběratel téhle techniky a lomí rukama, co vzácného materiálu přišlo nazmar. Myslím, že i to, co vám zbylo, vám může vylepšit vaše finanční poměry ve stáří, pokud se ovšem od těch věcí dokážete odtrhnout. A mé zkušenosti s příbuznými říkají, že většinou ne. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Jago:Skutočný zberateľ sa svojej zbierky vzdáva až v čase najvyššej núdze! Alebo ani vtedy nie... Zbierky sa prosto dedia. Presnejšie povedané, zbierok sa zbavujú až dedičia. :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Jago,přeju si umřít první, abych všechny ty hrůzy nemusela dědit :-), po pravdě řečeno, sama jsem zvědavá, jak to jednou dopadnelojzo, ono je otázka, zda je to sbírka nebo nahodilá snůška...

    OdpovědětVymazat
  22. Báro,to máš vpodstate jedno. To čo som napísal, platí rovnako pre zbierky i náhodné znôšky (ako sa preboha prekladá snůška do slovenčiny?!).

    OdpovědětVymazat
  23. lojzo,zdá se mi lepší ta první varianta. Jen u náhodné snůšky není škoda rozprodat ji po kusech, zatímco u sbírky začínají docela problémy s tím, že ti někdo vyzobe to nejvzácnější a zbytek je pak \"bezcenný\".A vůbec, my tu řešíme \"snůšku\", ale to \"hajačiči\" mi nevysvětlil nikdo :-).

    OdpovědětVymazat
  24. Bára,no vidíš! Mala si to vtedy skúsiť, bola by si vedela... ;-)

    OdpovědětVymazat
  25. lojzo,možná nemusím vědět všechno ;)

    OdpovědětVymazat
  26. Ano,po mojí babičce zbylo 42 kusů růžových kathotek s ručně vyšívaným momogramem/ typ bombarďáky/,úplně nových.Z piety se na to chodíme koukat a ukazujeme to našim dětem, aby pochopily, proč jejich matka nemůže být úplně normální.....

    OdpovědětVymazat
  27. dito,po mě zbyde 60 ručníků též s monogramem... ale 42 bombarďáků, to upřímně obdivuji!

    OdpovědětVymazat
  28. Po mým dědovizůstala skříňka s dopisy. Některé podpisy mě zaskočily. Einstein, Roosewelt, Hemingway, Gottwald, dokonce i Hitler... tak si říkám, kdyby děda dnes mohl blogovat, to by byl nářez!!!

    OdpovědětVymazat
  29. @Teo,to máš slušný poklad a já alespoň teď vím, po kom ses z vaší rodiny tak vyvedl!Johnny, to stejně nijak nevyřešíš... já své lehkomyslné ano řekla, až když už naší společné dceři byly tři roky a stejně jsme oba vlítli do labyrintu plného různých překvapení. Ale to by mohl vlastně říct úplně každý. Moc ti přeju, aby vám to vyšlo!

    OdpovědětVymazat
  30. Snůška, Lojzo,se slovensky řekne \"znáška\", jde-li např. o vejce, ale v tomto případě je to \"zbierka\".

    OdpovědětVymazat
  31. Jago,to se právě neví, zda je to \"znáška\" lebo \"zbierka\"...?

    OdpovědětVymazat