Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

sobota 19. dubna 2008

Otřep se, pse!

...a jiné praktické povely pro neposlušného psa...

Celý život jsem si přála psa.
Zajímavé bylo, že mi tuto moji touhu kompenzovali rodičové kočkami, tedy živočichy podle mě daleko náročnějšími na péči a vděčnost za to žádná. Asi si říkali, že je to taky chlupaté, má to čtyři nohy a navíc to neštěká, tak o co mi jde.
Naučila jsem se mít kočky ráda, poznala jsem jaké jsou to osobnosti a psí chtíč byl na mnoho let jaksi upozaděn. Dokonce, když jsem už jsem měla svoji domácnost a mohla si pořídit třeba stádo slonů, prostor bychom na to měli, byly to právě kočky, které jsem si nechala nastěhovat do bytu a podřídit jim většinu svého volného času.
Tahle dlouhá etapa pak byla uzavřena smrtí posledního perského kocoura pod koly autobusu a naše domácnost zůstala bez jakékoliv zvěře až do okamžiku, kdy si nás našlo malinké roztomilé štěňátko.
Je jasné, že v tu chvíli se doma muselo mnohé změnit kvůli té chlupaté kouličce a já, nemaje ani zblo zkušeností se psy, nejdřív ze všeho naběhla do knihkupectví a tam vybrakovala regál se psí tématikou, abych se snad nedopustila hned ze začátku nějaké výchovné chyby a nefrustrovala pejsánka svojí chovatelskou negramotností.  
Ó, to bylo dobrých rad! A kolik jich bylo protichůdných! A to jsem nepřečetla ani polovinu toho, co jsem koupila. Takže jako obvykle, trochu citu, trochu důslednosti a musí to fungovat, řekla jsem si, ale přesto jsem ráda zapřádala hovory s lidmi, co už nějakého toho psa odchovali a měli praktické zkušenosti s konkrétními situacemi.
Dá se říct, že po pár loužičkách na koberci a sem tam nějakém útěku dírou v plotě jsme to docela zvládly (tedy já a Kimba) a žijeme v jakési symbióze, kdy ona moc dobře ví, co po ní chci a občas to i splní.

Jen to nejde na povely, tam se nám moc nedaří.

O nějakém sedni, lehni, nemůže být ani řeči, už jen proto, že z ní nechci dělat blba a vlastně ani ze sebe. Vím, že poslušnost je důležitá, když jdeme na procházku někam, kde jsou auta, ale povel "ke mně!" naštěstí funguje, já si ji chytím za obojek a můžeme přes silnici.

Na věcné a krátké povely svému jezevčíkovi je kapacita moje známá. Třeba ten, když přijdou na přechod pro chodce: "Tady si hezky sedni a dívej na světýlka, až se rozsvítí zelený panáček, tak půjdeme." 

Nejčastějším mým výkřikem je "huš!" nebo "fuj!", neboť každý můj příchod domů je doprovázen bujarým poskákáním. Zvláštní je, že poslechne a přestane skákat, jen když je sucho a má čisté tlapky.

Abych to shrnula, je vlastně jen jediná situace, kdy mi Kimba dopřeje ten příjemný pocit z okamžitého poslechnutí.
Ve chvíli, kdy jí plním misku kuřecími kousky s rýží a zavelím: "Žer!"
  

14 komentářů:

  1. Bárootřesp se, se dobře učí ve vaně po vykoupání a dělá se to asi takhle:Vykoupeš psa, rozprostředš mezi sebe a psa osušku a zavelíš \"otřep/ej se!\", toto pak několikrát opakuješ (zbytečně neb netuší co chceš) nicméně každý pes se dříve šči později po namočení otřepe (1-3 minuty), když to udělá, sám od sebe, pochválíš ho a dosušíš. Na podruhé, až třetí se už otřepe hned když to uslyší, fakt:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Otřep se! je pro nadprůměrně chlupatého psa povel z nejdůležitějších. Zajímavé je, že pes se netřepe najednou - začne od hlavy a třepání vlnovitě pokračuje až po špičku ocasu, aspoň tak to dělá Buflík.

    OdpovědětVymazat
  3. Otřep se , na psa, je nejlepší učit uprostřed obýváku na vysokém koberci. Skoro ani nemusíš dát povel,a on hned ví co má udělat. V tomto případě jsou všichni psi velmi chápaví.

    OdpovědětVymazat
  4. Mod,to mě blaží, neb \"žer\" a \"otřep se\" jsou ty nejlepší pokyny, abych se dočkala jejich splnění. Rowdy, správně jsi naznačil \"nadprůměrně chlupatý\"! Když se Kimba koupe, tak si musím dávat bacha, aby byly zavřené všechny dveře do pokojů a nejlépe, když už vyběhne z koupelny a otřepe se v předsíni, tam se mi to nejlépe uklízí.Elizo! V obýváku ne!!! Vidím, že víš nejlépe, jak na mě, aby mě ranila mrtvice. Třeba takové otřepání u hifi věže...

    OdpovědětVymazat
  5. Jeeeee. A mě ten můj po jedenácti letech v listopadu umřel. On teda poslouchal trochu víc (měli jsme zkoušky z poslušnosti), jaksi jsme si nemohli dovolit vlčáka s vlastní hlavou (psí mrk), ale občas jsem se při svých příkazech také zasmál... Teď mě napadá, že můj nejšatsější asi nebyl žádný z těch základních, ale \"SLEZ!\", šmejd pořád seděl na mém místě...

    OdpovědětVymazat
  6. Barevný pes,brácha má psa který je normálně černý ale když opravoval barák tak Betyna byla na pravoboku oranžová (omítka) a na levoboku palisandr (okapy).

    OdpovědětVymazat
  7. sunfreejá používám nejběžněji \"vystřel\" místo slez, protože \"vystřel\" znamená třeba i posuň se:)))

    OdpovědětVymazat
  8. \"Edane, ty jsi vůl jak prase!\" Řekl jsem jednou našemu psovi...

    OdpovědětVymazat
  9. sunfreedom,SLEZ máme také, ale častější je \"posuň se kousek\"Motoneználku, nejhezčí je Kimba počátkem léta, to bývá ostře žlutá, to když kvete řepka a krátíme si cestu z procházky.Mod, teď to čtu... máš to stejně, posuň se je fajn, ráda cítím, že je vedla mě.spoon, znám dva pejsky, kteří se jmenují \"Pocem\". Je to takové praktické.Kamio, seš si jistý, že jsi tohle řekl vždy jen Edanovi?

    OdpovědětVymazat
  10. Teď si vzpomínámže když jsme měli do nedávna psy, tak jsem nesnášela, když ležel na gauči nebo na křesle. Zato můj muž si jej na tato místa přímo vybízel, aby ho hřála. Takže nastávala situace, že leželi spolu na gauči, já vešla, pes hbitě se schlíplýma ušima seskočil a lehl si na podlahu jako by nic, já odcházím, a on už vyskakuje, já se vracím a tak se to stále opakovalo. Já byla pak jako ta zlá, ale myslím si, že pes měl stejně raději mně nežli jeho. No nevím, už tu není.

    OdpovědětVymazat
  11. Já chodila se psem na cvičák, ale moc to nepomohlo. Sice rozumí, co po něm chci, ale poslechne jen když chce on sám. Lépe na něj neklást vysoké požadavky, protože jinak je člověk permanentně zklamaný.

    OdpovědětVymazat
  12. Jedéééš!!!Moje nejčastější komunikace s čokly. :D

    OdpovědětVymazat
  13. Elizo,u nás má pes vždy nejraději toho, kdo ho krmí. U vás bylo hezky vidět, jaké jsou to mazané potvory.čagi, kdybys tam neměla výslovně uvedeno, že se PSEM, měla bych pocit, že tvůj komentář se týká MUŽŮ!!!Teo, já to měla také tak, ale ve chvíli, kdy jsem si pořídila vlastního psa, stal se ze mě v jednom okamžiku stejný trotl, jako jsou ostatní pejskaři....to ňák samo.

    OdpovědětVymazat