Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

neděle 27. dubna 2008

Výlet na pokračování

stejně se tam ještě vrátím...

Sobota, den jako stvořený pro výlet. Občas se mi stane, že něčí postřehy na blogu nebo doporučení místa k výletu jsou tak lákavé, že si to uložím ve spodním mozkovém šuplíčku a až přijde ten správný den a já dostanu chuť někam si vyrazit, prohrábnu šuplík a jedu. Počasí bylo trochu pošmourné, ale my optimisti to nevzdáváme jen tak, vždyť i autorovi onoho doporučujícího spotu sluníčko nesvítilo hned od začátku.
Začala jsem ráno ve Frenštátě, kde jsem měla domluvené setkání a jen co byly společenské události za námi, kolem jedenácté už jsme byli na cestě do místa lákavějšího, do Štramberka.
Můj malý mazlíček v pohodě zvládá přebalování na zadním sedadle auta a krmení v kočárku či nějaké útulné cukrárně, takže ani on netrpěl žádnou újmou, i když jsme z domu vyráželi před sedmou ranní. 
Už při příjezdu do cíle našeho výletu jsem nějak začala  ztrácet pojem, zda jsem opravdu v malém starobylém městečku nebo v nějakém absurdním Disneylandu, neboť šnůra zaparkovaných autobusů se značkami nejen z půlky repubiky, ale i z Polska a Rakouska a davy turistů, kam oko padlo... sakra, kde to jsem?
No nic, moje POLOviční auto umí zaparkovat v centru jakéhokoliv města, právě pro svoji nevelikost, ale úzké uličky štramberské ani tomuhle prckovi nedovolily přilepit se nenápadně k nějakému plotu a tak jsem si udělala okružní jízdu, trochu se zorientovala a poslušně odkodrcala ve štrůdlu stejně postižených zpět na záchytné parkoviště.
Nemám ráda davy a už vůbec ne v místech o kterých jsem snila, že zde načerpám trochu pohody a klidu. Kdo mohl tušit, že přijedu doprostřed lidového jarmarku, jehož nejtypičtějším atributem je naprosto přeplněné náměstí a bujarý kravál všeho druhu.
Ovšem stal se zázrak. Nechali jsme se se Štěpánkem vcucnout do toho všeho dění, dali si u stánku tu či onu dobrotu, svezli se ve vláčku i poseděli v medovníkové cukrárně bez medovníku, koupili všudepřítomné Štramberské uši obyčejné i sypané oříšky a poseděli v hledišti a poslechli si něco středověké hudby, podívali se na šermířské představení, abychom se posléze vydali nejkratší cestou na nejbližší kopec v okolí a získali i pohled se shora na to mraveniště pod námi. Sluníčko se smilovalo a ukázalo krátce po poledni svou vlídnou tvář, Štěpánek spokojeně usnul ukodrcán dlažbou z kočičích hlav a já měla hodinku na načerpání energie na útulné lavičce, kterou jsem objevila na vrcholku dobytého kopce, kam ji instalovali jistě poutníkům za odměnu. Pohled, který se mi naskytl za tu štrapáci tedy rozhodně stál, my lidé z rovin jsme vždy okouzleni na místech dalekého rozhledu a když je ještě vše laděno do jarní zelené, je to krása, na kterou se pak dlouho vzpomíná, i když už je člověk dávno doma, zavalen běžnou šedí.

15 komentářů:

  1. Bároi já:-), říkám si to pokaždé, když jedu kolem, \"domů\" po té silnici I. třídy, jenže, těch míst je tolik a pořád přibývají další....

    OdpovědětVymazat
  2. Mod,tam na tom Tvém konci je hodně míst, která stojí za to. Ještě mám jednu představu. Začátkem nebo koncem léta strávit týden někde kolem Lysé hory a pokud ne týden, tak pár dnů určitě. je tam toho tolik, že to není na jednodenní výlet ani omylem. Snad se mi to splní, teď se to s malým dá dobře absolvovat, jak malinko povyroste, budem jezdit dál.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to jsi chytila zajímavě:) Jinak je Štramberk poměrně klidné místo, které si hoví v kotlině... vykousnutý Kotouč není ze Štramberka vidět a je potřeba zavítat do budovy Městského pivovaru a sejít dolů do podzemí, kde je druhý šenk a kratičká naučná vinná cesta... ;-) Tam je potřeba se vrátit:) Už jen pro ten medovník! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kamio,vykousaný Kotouč jsem viděla, když jsem přijížděla od Frenštátu. Byl to bizardní pohled!

    OdpovědětVymazat
  5. Do Frenštátu jsem jela svou úplně první jízdu v Autoškole, bo můj učitel tam měl svého řezníka a milenku.No jo no, už tehdy mívali chlapi milenky:-)))

    OdpovědětVymazat
  6. Mod,kdbyby měl řeznici, mohl to mít jedním vrzem!

    OdpovědětVymazat
  7. Kdyby měl řeznici v Místku nemuseli jsme ani nikam jezdit:-))

    OdpovědětVymazat
  8. Kdyby měl řeznici v Místku, tak by měl ve Frenu třeba cukrářku a v Rožnově švadlenu. Takoví učitelé autoškol, to je povolání...!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. s kočárkem na Lysou horu, to jsme kdysi absolvovali, přes Mazák, mohli jsme si u toho zpívat nějakou bojovou (přes spáleniště, přes krvavé řeky...) ale teď je, myslím, i tam asfaltka... Ahlavně je asfaltka i na vršku, což mi připomnělo neveselou historku, jak mi tam málem zuřiví cyklisti v sedmdesátikilometrové rychlosti málem srazili cérenku v protisměru z kola. Že jeli 70 vím, protože se tím ještě dole chlubili.

    OdpovědětVymazat
  10. Škoda Báro,že nemáš fotky, i když líčíš tu atmosféru tak barvitě, že si lze snadno představit jak jsi se měla hezky. Tak macík nakonec usnul a mohla jsi i chvíli snít ...:)

    OdpovědětVymazat
  11. Do Štramberka s autoškolou je celkem běžné, když onen učitel usne ...ono platí, že když nic neříká, jede se pohlavní nebo rovně... jeden z kamarádů se mi stěžoval, že takhle dojel do Kopřivnice, učitel se pak vzbudil a nepoznával kde je... ale jsou i zodpovědní učitelé autoškol;)

    OdpovědětVymazat
  12. čagi,jsou i zodpovědní učitelé autoškol, to jistě! Ovšem takoví zase bývají velmi bodří, což je sice příjemné, ale většinou to pak odnesou játra a posléze i reputace příležitostných návštěv;-)

    OdpovědětVymazat
  13. Takoví učitelé autoškol... to je ale na samostatný článek! Ono totiž často nejde jen o játra, ale o holý život!!! To když chce mít řidičák paní, která neumí pořádně česky, nebo B kluk, který nerozezná pravou a levou stranu silnice...

    OdpovědětVymazat
  14. Mod,to už jsme zkrátily na technologické minimum a vzaly tomu veškerou poezii, tak to beru zpět :-)).Kamio, můj podnájemník je učitel autoškoly a sám mi říkal, že jeho povolání je důvodem dvou rozvodů... tak nevím.Alenec, teď tam dokonce pro padavky jezdí autobus. Sama jsem zvědavá, zda se mi ta Lysá letos povede, ale chtěla bych.zuzi, něco jsem fotila, ale vyšlo to úplně špatně, docházely mi baterky, tak jsem spěcvhala a na těch fotkách je to vidět. Měla jsem i klasický foťák na kinofilm a tam to asi bude mnohem lepší, ale vyvoláné fotky budou až příští týden, pak to naskenovat... uff. Za půl roku je to na blogu, jako na koni *lajdácký mrk*

    OdpovědětVymazat
  15. čagi,to musí být historek! Nerozeznávání pravé a levé strany je mi blízké, Alex, když si zapomene vzít hodinky, podle kterých rozeznává pravou a levou ruku, tak umí dojet tam, kam ji v životě nikdo neposlal.

    OdpovědětVymazat