Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

pátek 6. června 2008

Mistr Bonsaj

Každý člověk má nějakou výjimečnou vlastnost.

Znáte ty lidi, co na čtrnáctidenní dovolenou jedou s jednou(!) mrňavou taškou?
Naprosto překvapivě mezi ně patří i naše Alex. Odmalička se obvykle na všechny pobytové akce chystala sama a vždy to mělo hlavu a patu a málokdy něco zapomněla (to spíše pak nevzala něco sebou zpátky domů).
V posledních letech svoje sbalovací umění dotáhla k naprosté dokonalosti a to až tak, že si vysloužila přezdívku Mistr Bonsaj. Nebere si toho málo, ale volí předměty prostorově úsporné, oblečení tenké a nemačkavé a když si loni kupovala spacák, nakonec mezi všemi variantami volila model, který svou velikostí připomínal srolované klubíčko silnějších ponožek. Zda jí pod ním bylo i teplo to nevím.
Ono to má logiku.
Proč si sebou brát celou tubu pasty na zuby, když je potřeba na cestách si vyčistit zuby jen třeba třikrát?
Teď jak to píšu, vyskočil mi v paměti skeč Mr. Beana, jak si do malého kufříku, v rámci úspor, udělal z  dlouhých kalhot kraťasy a půl zubní pasty vymačkal do umyvadla.
Ne, takhle na to Alex opravdu nejde. Není líná věci třikrát přeskládat a využít každou sebemenší skulinku a spáru. Skoro by se dalo říci, že hraje hru na prostorové puzzle a hledá věci, které do sebe zapadají. Následně objevila, že něktré firmy, např. Nivea, nyní myslí na takto postižené zákazníky a dělá své výrobky i v cestovním balení v miniturních rozměrech.
Chvályhodné.
Trochu si z ní kvůli tomu občas utahujeme, ale ona je nad věcí, nechá psy štěkat a jde si svou cestou.  
K rozvoji jejích schopností ji nutí i móda malých kabelek, ovšem že to nemá vždy jednoduché se ukázalo včera.
Jela na přijímačky na školu a potřebovala být ráno za dámu, odpoledne za turistu a ještě si vzít svačinu a to vše do kabelky, kam by člověka napadlo dát si maximálně jedny sluneční brýle.
"Dáma" chtěla vyjet ráno v luxusních jehlových lodičkách a v tom by celý den nevydržela ani omylem. Co s tím, tenisky se jí do kabelky nevejdou a igelitku rázně odmítla. Po inspekci botníku s vítězným pokřikem objevila teňoučké rákosové žabky, které do kabelky vklouzly jako nic.
K tomu peněženku, doklady, nějaké další drobné propriety a nastal průšvih, nejdůležitější věc už se nevešla.
Kam, kruci, dát svačinku na odpoledne?
Ať se snažila jak se snažila, tohle bylo již těžko řešitelné.
Opravdový  problém.
A také živná půda pro jízlivou matku, která si nikdy neodpustí láskyplně si rýpnout.
"No, co z toho děláš vědu, rákosové žabky promázneš hořčicí, mezi ně pěkně naplacato urovnáš listy salátu, pár koleček natenko nakrájené šunky a do odpoledne se to pěkně proleží, rákos změkne, svačinka jako vyšitá... a prostor nezabere. 
 
 

27 komentářů:

  1. Když si pořídí permanentní make-up (make-down není?) ušetří místo za další propriety!

    OdpovědětVymazat
  2. propriety nejsou jen make-up a make-down, ale třeba i klíče od domu. Ale branka přeskočit lze a peníze se dají stočit do miniaturní ruličky, peněženka může také zůstat doma... ještě je hodně co zlepšovat!

    OdpovědětVymazat
  3. Bárotak já se balím ani ne tak podle toho kam a proč jedu, ale podle toho čím jedu a co bude potřeba kam přenášet.Je fakt, že moje cestovní taška se zdá chvílema hodně těžká, ale to dělá třeba 2litrová Cola, lahev kořalky a pecen chleba:-)), nicméně pokud jedu autem z kterého si mohu kdykoliv cokoliv vyndat, beru půl domácnosti, pokud cestuju jinak s tím, že TO budu muset i přenášet, balím se střídmě, ovšem o to víc toho pak táhnu zpáteční cestou:-))Problém taky je, že seberu kdejaký kámen, kus stromu, nebo rovnou celý strom a to se pak sakra pronese:-))

    OdpovědětVymazat
  4. Úsporná Alexje mi wellmi sympatická! Moje manželka má na cesty do zahraničí velkej kufr a co něj přibalí pro mě, se mě skoro netýká. Rozhodně se mě na to neptá, páč ví, že \"nic nepotřebuju\". Já mám jenom tašku na notebook, do ní se mi vejdou tampónky do uší, doklady, kreditní karta a knížka. Ostatní neřeším. Žena ví, že kdyby mi třeba nepřibalila ponožky nebo kartáč na chrup, šel bych si je koupit. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mají jiný úsudek.Koupit na místě je taky řešení, hůře proveditelné se dvěma dětmi v závěsu. Takto skoro naostro jednou vyjel můj muž, že za hranici města, přitom měl nasměrováno k mně naprosto neznámým lidem 300 km daleko na týdenní dovolenou. Kamarád z vojny. No nevím, jestli si myslel, že to bude další bojová akce o přežití, holkám byly 4+6 let, a v kabelce nebyl ani nijaký veliký obnos. Prostě manžel vymyslel, manžel vyjel, manžel řešil. Ještě že měli starší kluky, a jejich malé oblečení se přestěhovalo z půdy dolů a pak jelo s námi domů. Muži chodili týden v trenýrkách, bylo léto, byly prázdniny... A já byla vlastně jako přítěž, která musí mít ve všem problémy. No už si preventivně balím nějaké věci dopředu, i když vím, že se zítra vracím.

    OdpovědětVymazat
  6. Teopodobně jako Ty cestuje i můj muž,vzhledem k tomu, že mu nic nepřibaluju, musí si to koupit:-). znám ale taky takové muže, kteří si sebou téměř nic neberou, ale taky si nikdy nic ani nekoupí:-)

    OdpovědětVymazat
  7. U nás s Pekem to je opačně, on se potřebuje balit hodinu, já jsem hned hotová, protože si říkám, že kromě peněženky a mobilu nic nepotřebuju. Pak mě chudák zachraňuje věcmi ze svého batohu.

    OdpovědětVymazat
  8. Absolutní mistr v balení byl nějaký Jirka Kislinger z Brna, ten jezdil na měsíc do Bulharska oblečený v kraťasech, tričku a sandálech a sebou měl malý papírový dětský kufřík s medvídkem a v něm kartáček na zuby a malou čokoládku pro každou z nás holek, těma si zajišťoval zapůjčení zubní pasty a mýdla:-)))

    OdpovědětVymazat
  9. Modono,natrefila jsem na tebe úplně náhodou a vždycky se těším na další setkání, chvílemi mi připadá, že píšeš o mně v první osobě. Přes tebe jsem se dostala k dalším blogerům a blogerkám, je to jako román na pokračování. Báječněj, že v současnosti.

    OdpovědětVymazat
  10. a kam dala lodicky kdyz mela zabky na sobe? Jinak tsdy v drogeriich jsou cele sekce pro miniaturni \'cestovni\'baleni vseho, kdyby po necem extra touzila, staci rict.)

    OdpovědětVymazat
  11. spooneno v lodičkách odjela v žabkách převe, to je snad jasné:-)))

    OdpovědětVymazat
  12. Mod,já jsem zvyklá, že sebou vezu peníze a jinak je mi to jedno. Balit tašky se učím až teď s mrňousem, ten toho potřebuje!@Teo, mě zase nadchly tvé špunty do uší! To je naprostá senzace! To se mi tak líbí, že je snad aplikuji hned.Elizo, já se totiž balím velmi nerada, to je pro mě na každé cestě to nejhorší. vybylování už jde lépe, to se vše vysype do pračky.čagi, to máš fajn. Můj muž má na cestách nejčastější otázku:\"Vzala jsi to?\" a odpovědí mu nejčastěji bývá udivený pohled. :-))

    OdpovědětVymazat
  13. Mod,ten tvůj Jirka s kufříčkem s medvídkem nemá chybu. A pokud byl sympaťák, určitě by se o něj děvčata postarala i bez čokolády. Ale s čokoládou je to lepší.Aduo, já to se svým příchodem do blogosféry měla úplně stejně.spoon, lodičky si pak nesla světácky v ruce :-). Snad se ty miniaturní sety dostanou i k nám, přijde mi to praktické. Jsme teď s malým pořád někde a i když je to v malém dražší, nemusím mít od všeho půl kila.

    OdpovědětVymazat
  14. Bárojá vím, nezapomínej, že sem se s Gremlinama od mala už něco nacestovala, ale když něco sebou člověk nemá, tak to prostě nemá a musí se zameggajvrizmovat:-))Jirka sympaťák byl, ale na moje gusto moc chlastal, my tam teda moc chlastali všichni, ale to jeho chlastání bylo už prostě nějak víc než moc:-)

    OdpovědětVymazat
  15. Tohle bych taky chtěl umět...

    OdpovědětVymazat
  16. to musím upřenitv kabelce jsem měla podklady ke zkoušce, index, žabky, doklady, peněženku, bagetu rozřízlou podél i napříč, jablko, mobil a sluneční brýle.

    OdpovědětVymazat
  17. Galahade,ty to ani umět nemůžeš, protože Matildu ani rukavice k ní, do pouzdra od mibulu nesroluješ! Kdybys dělal, co bys dělal. A nebo jo, ale pak už bys je zase nikdy nerozroloval.Alex, jablko bylo nastouhané a vysypané do mezer?

    OdpovědětVymazat
  18. Tiše závidím Alexnikoli ovšem její umění minimalizovat, ale umění nic moc nepotřebovat. Já si na 2-denní cestu obvykle beru věci na 4 dni. Co kdybych se pos ... teda ... kdyby třeba pršelo. Ještě, že máme to auto [3] viď, Mo ,-)

    OdpovědětVymazat
  19. [7] čagi, neboj, z toho se vyrůstá;-))Alex, ty podklady máš napsané na druhé straně jízdenek?

    OdpovědětVymazat
  20. Gombo,alesppoň Tě nic nezaskočí.Kamio, už víš, kdo mě učí mezery dosypávat křečky? :-))

    OdpovědětVymazat
  21. balení je moje \"oblíbené\" téma. Dcera je na tom mnohem líp, v pět jede do Tater a balit začíná ve tři (ale posledně jsem ji vyprovázela a vracela jsem se v polovině cesty metrem na nádraží zas domů, pro něco důležitého, a pak zas fofrem na nádraží, ještě že nás ty děti mají) a syn je ještě lepší, letos jel autobusem v zimě na hory a když jsme přišli z práce domů, a to už ani neměl být doma, ještě spal (měl to nějak posunuté), takže sbalil za 10 minut a kupodivu asi ani nic nezapomněl (no snowboard a boty na něj měl a ostatní on tak neřeší). Zato já balím podle návodu a stejně vždycky něco nemám, tak jsem do auta nacpala takový ten kufřík na nářadí, říkám mu přerostá kápézetka, a tam je krom oblečení fšecko.

    OdpovědětVymazat
  22. Soudím žeAlex byla v minulém životě motorkářka. Tam se naučila minimalismu a pochopila že k životu stačí málo:-))

    OdpovědětVymazat
  23. Alenec,no to je věc, nad přerostlou KPZ začínám přemýšlet ...

    OdpovědětVymazat
  24. Báro,mini mimi balení mají třeba v DMku ;)

    OdpovědětVymazat
  25. alenec,měla jsem spolupracovnici a ta měla na každý typ výletu seznam nutných věcí. obdivuji to dodnes, ale ani by mě nehlo, abych něco takového psala také. To pak není žádné vzrůšo.

    OdpovědětVymazat
  26. Motoneználku,téma \"motorkářka\" je u nás téměř tabu, protože motorek plný barák a Alex je nešika, co padá i na kole. Asi bych zešedivěla hrůzou, i kdyby měla objet dědinu na babetě.

    OdpovědětVymazat