... ne, ne, tohle byl jen malý zločin.
To se stalo takhle v pátek večer, při vymýšlení programu na sobotu, že pokud bude optimální počasí (čti: ani zima, ani vedro), tak se pojedeme projít do Květné zahrady.
Já totiž do Kroměříže jezdím velmi ráda, mám pocit, že je tam hezky a poklidno a na rozdíl od jiných měst tam nechcípl život v centru. Ale žít bych tam asi nechtěla, na to je tam toho klidu na mě zase moc. Takže si milou Kroměříž dávkuji tak jednou za půl roku a to je akorát.
I když poslední dobou možná i častěji, našla jsem tam pár obchodů, kvůli kterým stojí za to se tam rozjet.
Dnes však bylo nakupování tabu, jelo se výhradně na hezkou podívanou.
Drobátko jsem si popletla ulice, nadělali mi tam jakési jednosměrky a než jsem se z nich vymotala, najednou jsem zcela nečekaně byla u vchodu do blázince místo do Květné zahrady.
Ono to vlastně nebylo tak mimo, oba objekty spolu sousedí, jen do zahrady psychiatrické léčebny se neplatí vstupné.
Jinak to ale na první pohled moc rozdílné není, byla jsem překvapená, jak je to tam hezky upravené, nádherné vysoké palmy, starodávné, udržované pavilony.
Myslím, že od soboty už nemám strach z toho, že se zblázním, dokonce jsem se na to začala i těšit, bude to fajn.
Chvíli jsem si v duchu rozvíjela tu lákavou budoucnost, sedět si na terase, koukat do korun starých stromů a vykašlat se na všechno a čas od času se zeptat kolikátého je a kdo jsou ti milí lidé, co mi v občas donesou bonboniéru, ale ze snění mě vytrhl Štěpánek, lačný aktivního pohybu, už měl dost statiky v autosedačce, navíc, když ani auto nejelo.
Objeli jsme tedy oba podobné areály, z druhé strany se hezky parkuje, kupodivu zadarmo.
Mrňous, si tlačil kostrbatě svůj kočárek, já to jen tak lehce korigovala, nachodili jsme na těch uhrabanách cestičkách pěkných pár desítek metrů. Jen ať trénuje, když ho to baví. Ve známé arkádě se pak chodilo ještě lépe, je to tam hezky rovné a nikde nečíhají záludné nerovnosti na vratké nožky.
$$OBR353122$$
Unaven a ucaprtán, teprve potom usazen do kočárku, aby si vážil odpočinku, mohli jsme spolu do skeníku, kde bylo ticho, teplo a vlhko, zvláštní atmosféra,intenzivní pocit, že jsem mezi živými bytostmi, kterými kytičky bezesporu jsou. I Štěpánek jen fascinovaně koukal a ani nekníkl.
$$OBR353123$$
O to více si to však vynahradil v "bufetu", improvizovaně udělaného v jednom z pavilonů, kde byla báječná ozvěna a to je něco pro takového nezbedu.
$$OBR353120$$
A nakonec ještě kolečko kolem vysázených záhonů, kde jsme se právě dopustili toho šíleného zločinu a šlápli na trávník a dokonce jsme se v jednom případě dotkli i mrňavého afrikánu.
$$OBR353121$$
No průšvih jako hrom, ale naštěstí nás nezavřeli, ani neeskortovali ven za zeď, takže jsem ještě stihla ocenit, jaké že to mají v zahradě nečekaně hezké záchody, umyla jsem provinilce a pomalu jsme se měli k odchodu.
Ten den nás toho ještě čekalo hodně, ale o tom až jindy.
Vypadá to tam krásně. Já tam nikdy nebyl, tedy v žádné z těch dvou zahrad. A - jak píšeš - už se nebojím, že bych se někdy ocitl na té druhé straně zdi:) malý dareba a ozvěna, to muselo bát něco! A jaký fajný stoleček to tam okupuje! Je šikovný, v roce a už takhle ťape! To je věc!
OdpovědětVymazatKroměříž miluju. Bydlela jsem tam. A už roky si plánuju, že se tam vrátím a podívám se aspoň do zahrad. A zatím se mi to teda nedaří. Škoda.
OdpovědětVymazatBároono je asi pak jedno i kolikátého je, i to, kdo jsou ti milí lidé s bombónama:-), hezká úvaha:-)))
OdpovědětVymazatKamio,řekla bych, že stoleček a židlička v občerstvovně byl to nejlepší, co mrňouse potkalo. Tam si to fakt užil. Mám ráda podnikatele, co myslí i na svoje malinkaté zákazníky.Kowakova, také mám místa, kam se chystám už roky. Třeba na Lysou horu jsem se chystala hodně dlouho a pak jsem se ráno probudila a věděla jsem: dneska jedu!Mod, až tam budu příště, udělám pár fotek hlavní blázincové budovy. Ta mě dostala, jak je pěkná. Ale možná neudělám, protože už nebudu vnímat, že tam jsem.
OdpovědětVymazatSnad se do Kroměříže také jednou dostanu, mám to už léta v plánu, ale zatím jsem ten výlet neuskutečnila. Mám Kroměříž také spojenou s Maxem Švabinským, který zde prožil svá poslední šťastná léta života. Do plánů mi hraje i to, že letos od nás jezdí přímý autobus až tam, tak snad ...
OdpovědětVymazatZákazy \"nevstupujte na trávník\" apod. ignoroval i náš ročník při povinné exkurzi. Je přece třeba všechno prolézt, ohmatat, zhodnotit, nafotit... evidentně se jim tam určité partie trochu bortí, tak abysme si to stihli zapamatovat v jakésitakési kráse.
OdpovědětVymazatzuziMax Švabinský má v muzeu stálou expozici a skloubit jeho osobnost a návštěvu zahrady či zámku nemá chybu. Na muzea a zámky jsme ještě malincí, ale časem bude i tohle, už se těším!čagi, a evidentně brigádník na sečení trávy na to kašle, takže s vyplazeným jazykem je ta půlka zahrady s bludišti drobátko zdivočelá. Ale i tak se nám tam líbilo. Ještě mám nachystnou jednu zahradu, tu dám o víkendu, ale ta bude úplně jiná.
OdpovědětVymazatŠtěpánek už v roce takhle pěkně chodí! wow!
OdpovědětVymazatDewberry,chodí pár kroků, ostatní s lehkou dopomocí, ale je to každý den o kousek lepší.
OdpovědětVymazatdíky za tip na výlet :) btw máte super batůžek místo té montážní brašny :) (písla bys mi prosím, jaký to je? díky)
OdpovědětVymazatJejda, Kroměříž,čas od času tam jezdím pracovně (i do toho blázince ,-) ale v zahradě už jsem dlóóóuho nebyl. Musím napravit.
OdpovědětVymazatJejda, ja tam bylapred asi 20 lety (teda v zahrade, ne v blazinci), ale z fotek to vypada porad stejne pekne. ;o)
OdpovědětVymazatsedmi,baťůžek \"Campus\" za nějakých 350 Kč z běžné sportovní prodejny, jsem s ním moc spokojená a slouží bezvadně. Nastěhovala jsem si do něj i peněženku a své doklady. To mi umožnilo zrušit nošení kabelky a je o jeden problém méně, že ji někde zapomenu, když mám plné ruce malého Lotranda. V miminkovském obchodě stál stejný kolem tisícovky... Gombo, mě už také zlobilo, že vždycky jen profrčím okolo. Jde jen o to, udělat si čas a někdy je to fuška, ale já teď naštěstí mám možnost se Štěpánkem tohle vše dohnat.Obyčejná ženská, doporučuji zahradu i blázinec :-)
OdpovědětVymazat