Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 16. prosince 2008

Au, pálí!!!

Jak naučit batole, co je to žár, dříve než obejme rozpálená kamna?

Co začal malý Destruktorek lézt, měla jsem velký strach z toho, že se někde spálí. Byl sice květen, když začal dělat se své ohrádky výpady do opravdického světa, tedy krbů a kamen jsem se moc bát nemusela, ale pečící trouba a plynové hořáky by úplně stačily.
Děsí mě na sebe převrácená pánvička s horkým olejem, stržená konvice s vodou na čaj, jen při  téhle představě mám husí kůži a okamžitě se mi vybaví známá neskutečná bolest spálenin, o trvalých vzhledových následcích ani nemluvě.
Prošla jsem různé internetové diskuse, zda úmyslně "trochu" spálit nebo ne, pokud ano, jak moc a čím...brrr. Drsné čtení!
Léto jsem strávila ve velmi pečlivém hlídání mrňouska, když jsem měla něco na sporáku a hodně jsem upřednostňovala zejména zadní hořáky a pekla jsem výhradně v čase, kdy bezpečně spal ve své postýlce.
Leč zima se blížila, v září už u chůvy občas zapálili oheň v krbu a mě se, při pohledu na otevřený oheň a pobíhající dítě zmocňovala lehká panika.
 
Pomohla mi náhoda.

Jeli jsem s Alex na státnice do Pardubic (přála si nás sebou jako talismany) a musela tam být už na 7:00.
Pro nás s malým to znamenalo, že jsme vystoupili u školy, doprovodili ji do vestibulu, počkali jsme, až se tam sejde více třesoucích se studentek v různém stádiu deprese z vlastních prázdných hlav a pak jsme odjeli do města, že budeme na telefonu čekat na další Alexiny povely.
Ráno bylo velmi nepříjemně studené, vítr ostrý a protivný, jedním slovem to nejhorší, pro pobyt s malým dítětem v "cizím" městě. Zaparkovali jsme tedy na jednom z mála míst, kde se neplatí, u Hypernohy, a vydali se pomalu směrem do centra, žádné spěchy, do oběda času dost. Došli jsem na začátek "Stalinky" a zima námi cloumala vší silou.
Život nám zachránil mléčný bar, snad jediný, který mi zůstal z dob mého dětství. Sedli jsme si, nechali si uvařit dva ovocné čaje a pomalu začali rozmrzat.
Dospělý ví, že když dostane čaj, musí chvíli počkat. Bohužel Štěpánek však nechtěl pochopit, že když před ním stojí lákavé červené pití, přelité do jeho flašky, nemůže ho mít a řval jako tur.
"Nemůžeš, pálí," snažila jsem se ho odstrčit a opakovala slovo "pálí". Přitom jsem se snažila čaj trochu vychladit přilitím studené vody z naší PETky, ale bylo to málo. Dala jsem mu napít a vtom se ozval řev ještě větší, malý si popálil celou pusinku. Ne moc, ale bylo to asi nepříjemné, nečekal něco takového, spíše se víc lekl a plakal a plakal.
Nerudné pohledy okolo sedících pracujících na svačince nás vystrkali z baru v rekordní rychlosti. 
Venku bylo rázem po pláči, protože ho zaujal srandovní pejsek.
Ještě však trochu v šoku, nechal se naložit na kočárek. To už byl čaj jen vlažný, tak jsem mu chtěla dát napít, ale nevzal si, bál se.

Byla to jen taková kratičká epizodka, ale pro další vývoj Štěpánkova strachu z horkého, naprosto zásadní.

Den pak probíhal už v pohodě, s postupujícím časem dokonce vykouklo i sluníčko, Alex státnice udělala bezvadně a cestou domů nás nikdo nezabil.

Slovíčko "pálí" se však již nasmazatelně zabydlelo v mazlíkově mozečku a já už jsem si od té doby mnohokrát ověřila, že když je nějaké nebezpečí spálení a já řeknu "pálí", okamžitě couvne a je vidět, že má respekt.

Varianta "trochu spálit" tedy funguje dobře a teplejší (nechci napsat rovnou, že horký) čaj se nám osvědčil.
Máte s tím někdo nějaké zkušenosti?
Docela by mě zajímalo, jak jste to řešili(y).
    

22 komentářů:

  1. Me se Danielka,kdyz ji byl rok a pul popalila o polozena dvirka sporaku :-(Davala jsem pekac nahoru,dvere otevrene a ona mi na ne spadla rukou.Popalenina 2 stupne.Ovsem pravda,od te doby ke sporaku nechodi...Obcas je zazrak,co vsechno male deti preziji...

    OdpovědětVymazat
  2. My jsmeto neřešili ... ono se to nějak vyřešilo samo :)

    OdpovědětVymazat
  3. Cheorchio,přesně takových nehod se bojím. Zejména teď v zimě.Johnny, ty už seš ale velkej :-DDDGombo, vůbec třeba nevím, jak to bylo u Alex, taky nějakým samospádem, jako u vás.

    OdpovědětVymazat
  4. Adamovi jsemkdysi předvedla, co to je \"pálí\",když jsem mu na chalupě v kamnech upekla nové sněhovky. Gremlini i Čaky nám to nějak uvěřili, myslím, že za to taky bude moct nějaké jídlo nebo čaj :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mně mamka podržela prst na lehce teplým sporáku, když jsem byla malá. Stačilo to... :)

    OdpovědětVymazat
  6. Slyšel jsem, že je dobré dítě postavit ke sporáku a pomalu mu ručku přibližovat k horkým dvířkám (zavřeným - kde se peče třeba kuře). A chvilku přidržet (ne naplácnout na horká dvířka proboha!) v malé vzdálenosti. A opakovat \"pálí!\"... A jinak... já si asi ve 4-5 letech sáhl na žehličku, když se mamka nedívala. Pěkně naplocho. Och... přežil jsem, ale mamka tenkrát skoro ne...

    OdpovědětVymazat
  7. Bylo mi tak nějak asi 15, když mi máma přežehlila krátký rukáv na šatech, které jsemměla na sobě, od té doby vím jistě, že pálí.Píšu to potřetívrrr

    OdpovědětVymazat
  8. Tak my jsme živej příklad že \"přibližovat ručičku k horkým dvířkám\" prostě nestačí. Po názorném příkladu, jak to pálí si na ty dvířka ještě musel šáhnout sám, pak se ještě párkrát spálil jídlem do pusy a převrhl na sebe (naštěstí jen částečně!!!) horkou vodu na kaši. Doufám, že teď už ví co to je pálí... Holt má svou hlavu a musí si to sám vyzkoušet, jen tak nějakýmu křiku \"pálí\" nevěří... ;-) (ale nebojte, v popisu to vypadá hrozně ale v podstatě se nic závažného nestalo, vždy včas ucukl nebo vyplivl... ehm spíš spolkl asi se nechtěl těch soust vzdát ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Se zkušenostmi ohledně výuky malých dětí přispět bohužel nemůžu, zato ale moc dobře vím, jak smrdí vlastní kůže na prstech, když chcete postavit hrnec na rozpálenou plotnu kamen a držíte jej za dno :) Je to přesně ten samej čmoud, jako když pálíte na sluníčku lupou mouchy :-) Obojí si budu pamatovat velmi dobře, aniž by mě to někdo cíleně učil.

    OdpovědětVymazat
  10. nás to ještě čeká, snažím se už teď říkat pálí u topení, ale stejně si musí May sama sáhnout, sice opatrně a pomaloučku, ale musí se přesvědčit... tak jsem zvědavá.

    OdpovědětVymazat
  11. Mod,to se mi líbí \"Gremlini a Čaky nám to nějak uvěřili\"... :-D.Horší to bylo s těmi šaty. Také na Alex nebo na sobě něco dožehluji, ale zatím bez následků.Kamio, aůůůů, že mi z té malé ručky \"naplocho\" naskočila husí kůže. ... po letech šel Kamio po ulici a chytila ho za ruku stará cikánka. Než stihl ucuknout, podívala se mu ona na dlaň. Chvíli nevěřícně zírala, pak se otočila, utíkala pryč a v hrůze volala:\"Viděla jsem nesmrtelnost, žádné čáry na dlani, to není člověk, to je jeden z vyvolených...\":-D

    OdpovědětVymazat
  12. Gleepo,vždycky, když už si myslím, že je zle, vzpomenu na Vampírka a vím, že v tom nejsem sama :-).Jirko*, když jsem mívala dlouhé vlasy, párkrát to u sporáku nebo u ohýnku pěkně zasmrdělo, inu pálíví se živočišné materiály není nic moc.sedmi, hlavně je důležité na to myslet dopředu a ne se držet za hlavu, až se něco stane, děláš dobře.

    OdpovědětVymazat
  13. My to zkoušely na teplém radiátoru. On je sice v některých místech dosti teplý, ale zase se nedá říct vařicí. No a přibližovali jsme na ta teplejší a ještě teplejší místa. Náhoda o nechtěném dotknutí se opravdu rozpálených kamen udělá své asi u každého, i když už i ví své. Takže si myslím, že na to opravdové spálení se ještě také jednou dojde. Asi jsme to poznali všichni, u žehličky, u táboráku, u plotny, od pekáče či od otevřené trouby, od kulmy. Spolknutí vařícího jídla a popálení si pusy potká občas stejně i nás už dávno věci znalé. A je to stejně nepříjemné, jako když jsme byli malí. Prostě dávat si pozor někdy nestačí, situace si nás stejně najde.

    OdpovědětVymazat
  14. Já to musím milionkrát zaťukat Abu mi to taky věří. Myslím to že pálí. Máme doma krb a zatím ťuk,ťuk, ťuk. Doufám, že zítra nebude blognutí, kterak Abu zkoušel....a pálí....

    OdpovědětVymazat
  15. Milá Báro, normálně nevím (ač téma u nás bylo aktuální ještě nedávno), jak jsme děcka učili \"pálí\", asi nijak - prostě si to nechaly vysvětlit. Taky jsem měla období strachu a hrůzy, coby kdyby..Ale asi tehdy stačila panika v mém hlase při každém riziku (a máme jich ažaž s kachlovým sporákem atd.)..

    OdpovědětVymazat
  16. Zírám.U nás v Beskydech, otec vstával první. Brzy ráno si vařil kávu. Nikdo nikdy mě neučil, že kamna jsou horká a z tátovy kávy se nesmí pít./Ku va, ta byla vařící/Já to mám s PC podobně.Na co přijdu sám , vím napořád. Nevím, zda je nutné řešit, zda jsou kamna hei3t? Nech to vývinu a sděl !!!

    OdpovědětVymazat
  17. ELIZO,za dospělácké popáleniny si každý může sám, ale u toho malinkého tvorečka jby to byla 100% moje chyba. Tak proto zy obavy.Abu je šikovný, tak ať to tak zůstane :-)Sabe, to máš pravdu, panika v hlase umí dítě zarazit. Ale musí to být opravdové neb nějaké řvaní je k ničemu.Buteo, když dítě vyrůstá v místnosti, kde jsou kamna, má to jaksi v sobě, to \"pálí\". Vím, jak jsem to měla já, kde se na kamnech denně vařilo. Ale když přijde roční trdlo jednou někam, kde je zapálený krb, tak to je problém. Takhle jsem to měla na mysli.

    OdpovědětVymazat
  18. Báro,Buteotaky jsem to tak myslela. Abu tím, že tady s tím krbem žije a my poráddokola, pálí, pálí...tak to asi respektuje a asi i volíme správnou intonaci :) a že je káva na stole a že pálí...taky vnímá. Ale když k nám příjdou jiní prckové a my máme v krbu naloženo tak zabezpečujeme různě židlemi a tak.... Ale hlavně každý prcek je jiný. Někdo si dá říct a jiný ne...i když život je nesdělitelný a každý se musí spálit. A obavy ty budem mít do smrti už :)

    OdpovědětVymazat
  19. Jo, jo,spáleniny všeho druhu...tak před tím neuchrání žádný rodič...

    OdpovědětVymazat
  20. Baruško to je malér ale nic si z toho nedělej(teda dělej ale jenom trochu):-)))). Mě, dospělého (relativně) taky mnohokrát varovali abych nesahal na brzdový kotouče po jízdě a já si stejně sáhl. Dlouho jsem měl na ukazováčku pěkný kroužek.

    OdpovědětVymazat
  21. Motoneználku,víš kolik kluků nemá flek na lýtku? Inu rozžhavené výfuky jsou také lahůdka.

    OdpovědětVymazat