Probuzení

...
Stává se mi v noci, že jdu zvečera spát s nějakou starostí a ačkoliv usnu, při každém otočení, stále mě probouzí ta zatracená myšlenka, uvrtaná v hlavě jako červotoč. Přesnější by možná bylo jako vývrtka. A když mám nějakou velikou radost, děje se mi to stejné. Jakýkoliv takový veliký emoční výkyv mi dokáže rozhodit spaní a já se ráno probudím a mívám toho plnou hlavu.
Dnes v noci jsem to měla zase.
Začalo to valentýnskou sobotou, kdy jsem si úplně puberťácky řekla, že si vyzkouším štěstí v lásce a šla si dát k terminálu sportky plnou sázenku náhodných tipů a šanci k tomu. Sice mi pak během dne nečekaně připlula crazzy kytka strašlivě přesrdíčkovaná, ale protože byla výhradně kamarádsko recesní, naději na výhru obrovského balíku jsem neztratila.
V kolotoči dalších událostí jsem na milou sázenku dočista zapomněla a ona se mi sama musela připomenout právě dnes v noci. Kdo psal scénář toho snu, byl mistr hororu.
Jednoduchoučký děj uměl postupně vygradovat natolik, že jsem málem přišla o poslední kousíček zdravého rozumu.
Já si totiž všechny paragony, které vyžadují úschovu a sázenky a podací lístky složím napůl do peněženky a doma je vyndám a roztřídím dle druhu na svá místa. Velikost peněženky mi jiný postup neumožňuje a v tom je ten kámen úrazu.
Ve snu jsem si šla ověřit tu vyhranou kulaťoučkou sumičku a prodavačka se podívala na přeložený tiket a řekla:"Na tohle vám Sazka stejně nic nevyplatí, to nesmí být přeložené."
Vykulila jsem oči, jak jen mi oční nerv a okolní okohybné svaly dovolily a nechápala.
"Je to v obchodních podmínkách," řekla ta slečna a aby demonstrovala, že je to fakt, se kterým se už nedá nic dělat, přehorlivě se začala věnovat zákazníkovi za mnou.
Týýý vole a nemám nic, byla myšlenka se kterou jsem se probouzela a chvíli se musela zamýšlet, co je už realita a co byl jen nablblý barevný film, který mi pouštěli v kině Spánek.  
Pomalu jsem se vyhrabala z příjemných peřin a šla raději chystat mlíčko Destruktorkovi, ale pohled mi padl ven, kde leží haldy sněhu, už ani nevím od kdy. To je nadělení, sníh mám ráda, k zimě patří, ale čeho je moc, toho je příliš a zrovna dnes mám tolik ježdění.
Jenže já jsem, přes všechny občasné nářky, svým založením velmi pozitivní optimista.
Vždyť mám obrovské štěstí, že jedu jen na pár úřadů a pak domů, protože by mohlo být i výrazně hůř, kdybych byla například hrobník a ráno by mi od majitele pohřebáku přišla esemeska, že v noci dovezl tři nebožtíky a ani jedna pozůstalá rodina si nepřeje kremaci.
A vykopejte do soboty tři hroby... no, kdo by nebyl štastný, že jen obyčejnej barmanka!
A s tou láskou to bude tak, že teď ještě nic, ale číhá někde za rohem protože jsem vyhrála jen 72 korun a dostala jsem je vyplacené bez řečí i na přeloženou sázenku, takže vlastně je vše OK.