Jak se cítí matka

slavného dítěte

Včera byl velký den!
Od rána jsem se psychicky chystala na tu slávu, která se odehraje v mých milých Pardubicích na Pernštýnském náměstí.
Kdo by si to kdy pomyslel, že zde bude stát Alex na jevišti, kolem spousta lidí a budou jí tleskat za úžasné hudební výkony!
Jako pyšná matka, nemohla jsem si ten zážitek nechat ujít.
Krásně jsme se s Destruktorem nastrojili do svátečního a vyrazili.
Jako zkušený hráč na bicí, Destruktor jistě svou velkou sestru ocení při jejím skvělém výkonu.
Málem jsme zmeškali.
Koncert právě začínal, když jsem si našli to nejlepší místo, abychom hezky viděli.
Nebylo to jednoduché mezi těmi davy.
Orchestr hrál a dělal znamenitou kulisu pro Alexino sólové vystoupení.
Tři skladby jsme museli čekat, než to přišlo. V jednu chvíli vše utichlo a do naprostého ticha se ozvalo Alexino cink, cink - jasný tón jejího trianglu.
Byla to krása!
Skoro se mi chtělo běžet se kouknout do zrcadla, jak mi to sluší jako matce tak skvělé hudebnice!
Ach....

No a teď vážně :-)
Na ten koncert jsme se opravdu těšili všichni.
Kapitán si kvůli tomu i naplánoval služební cestu do Kolína, aby se spojilo příjemné s užitečným.
Destruktor si na trase Pardubice - Kolín a zpět pro sebe objevil další skvělé skluzavky a lezeckou pidistěnu, ze které byl úplně nadšený a když jsme ho těsně před koncertem převlékli za kravaťáka a lva salónů, stihl se ještě zadrobit sušenkami a pokakat.
Dechový orchestr pardubické ZUŠ, kam Alex zapadla naprosto nečekaným způsobem měl  na repertoáru krásné skladby z Tenkrát na Západě, Mission Impossible, směs spirituálů - zkrátka bezva věci na poslech.
A když do toho ještě cinkne Alex na triangl nebo dělá na malý bubínek dusot koňských kopyt po prérii, nemá to chybu.
Kapitán jí koupil krásnou růži, dílem za umělecký zážitek, ale hlavně za tu odvahu, vylézt na pódium.
A nebylo by to celé, kdybych zatajila, jak zase tři blogy dozrály, pukly a setkáním  autorů splnily svoji sociální funkci (nepřesný citát (c) zcr).
Toto velmi příjemné minisetkání se uskutečnilo na Třídě míru v podniku U dvou zmijí. Vyzdvihuji to zde úmyslně, protože je to zahrádka ve dvorním traktu s velkorozpočtově a promyšleně vybaveným dětským koutkem a i dítě, které se rozhodne, že zdrhne, není ohroženo auty ani davy lidí z hlavní ulice.
Sníst v klidu večeři se nám tak s Destruktorem podařilo poprvé od doby, kdy jsem ho nosila jako mimčo v přenosné skořápce autosedačky.
Byl to krásný den a vůbec se nám nechtělo zpátky, jak už to u takových vydařených akcí bývá.
Další koncert bude v září!

P.S. Fotkami doplním, až mi je Kapitán pošle, neb jen on se svým Kanónem se super kanónovým objektivem byl schopen z té tmy jeviště vydolovat nějaký rozumný obrázek. Můj minikompakt opět zklamal, no, hlavně že je malej a mohu ho mít pořád při sobě :-)