Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 1. července 2009

Ztráty a nálezy

...

Času mám množství, které by se mělo udávat spíše v mínusových hodnotách, ale tohle blognout musím.
Nestává se totiž často, abych se ráno vyštrachala z postele a našla 2000.
2000 korun!
Říkala jsem si totiž večer, že bych si měla probrat loňské letní kabelky a kabely, abych je vůbec stihla trochu užít a tak moje první kroky vedly z koupelny rovnou do předsíňové skříně, kde bydlí mimosezónní věci.
Využila jsem chvilku, než se probudí Destruktor a zahrábla hluboko u dna skříně, abych na nějakou nezapomněla. Na světlo světa tak nečekaně vykoukl i apartní slamáček z předminulého léta a béžová taška, kterou snad z nějakých přírodnin nápaditě spletli afričtí domorodci a která mi úplně vypadla z paměti.
Jé, ta je hezká, roztál mi na tváři nadšený úsměv, protože bylo jasné, že favoritku letošního léta právě držím v ruce.
Kouknu dovnitř a tam jako vždycky nějaké pitomosti, rozsypané drobné, papírové kapesníčky a klíčenka. No... a v klíčence dvoutisícovka!!!
Nemá cenu uvažovat, kde se tam vzala, já tohle prostě dělám, že nosívám peníze i mimo peněženku, už mě to mockrát zachránilo, když jsem potřebovala hotovost a poloha peněženky měla úplně jiné souřadnice než poloha obchodu (nebo častěji hospody), kde jsem si chtěla něco koupit.

Okamžitě radost dvojnásobná a protože mají teď v Hervisu velké slevy a já nemám na turistickou dovolenou žádné samochodící superbotky, hned jsem věděla, kam ji dnes odpoledne zanesu a když to dobře půjde, ani k ní možná nebudu muset přidávat další bankovky.

Dopoledne tím nabralo velmi optimistický ráz a všechnu práci jsem zvládla i s probuzeným Destruktorem, kterému stačil jeho milý vláček a nechal mě udělat, co jsem potřebovala.

Těsně před obědem dorazil kamarád Zlatník, zkroušený a nešťastný, poskládal se mi v kuchyni na sofa a bědoval a bědoval.
Někdo ho udal na ČOIce a on teď jde z kontroly na kontrolu, už je z toho naprosto vyčerpaný. On je chudák absolutní poctivec, dalo by se říci, že někdy si s tou poctivostí i škodí sám sobě a svému kšeftu.
A to je ten kámen úrazu. Není drahý, lidé k němu proto rádi chodí a pro ostatní zlatníky ve městě je trnem v oku. Proto ta udání.
Teď tu seděl, srkal nešťastně kafe a lamentoval, že živnost zruší a nechá se někde zaměstnat jako řidič autobusu a bude mít klid.
Jenže já to nemohla poslouchat. Asi to bylo štěstí, že na mě narazil v té dvoutisícovkové euforické náladě, protože já jsem se mu to vše snažila rozmluvit a jako bonus jsem mu s velikým smíchem řekla jednu pikantní maličkost na jeho největšího konkurenta, kerou mi někdo onehdá pošeptal na baru.
Bylo vidět, jak postupně roztává a nakonec už se smál taky a úplně se mi proměnil před očima zase v toho starého známého Zlatníka, jak ho znám už tu drahnou dobu, od časů, kdy se teprve zlatníkem učil.
A při loučení u branky mi moc děkoval, ale že s tím tak trochu počítal, že ho rozveselím a kde prý ten optimismus a dobrou náladu pořád beru, že u mě vždycky pookřeje. A že i jeho prodavačka v obchodě říká, že když si přijdu něco koupit, že tam se mnou vždy přijde i sluníčko a dobrá nálada.
No, potěšil mě.

Tady by možná bylo dobré skončit, protože pak už to bylo jako na tobogánu.
Zavinila to tradičně moje přehnaná horlivost.
Minulý týden přišlo parte, zemřel stýček z Pardubic. Podivný text, že zesnulý bude zpopelněn bez obřadu doplnily ještě podivnější podpisy pozůstalých, kde byla podepsána jen polovina nejbližší rodiny.
Já trouba, místo abych napsala nějaké formální projevení soustrasti, jsem zatelefonovala sestřenici, abych jí kondolovala alespoň ústně, vždyť to byl její dědeček, i když nevlastní, tak ji vychovával od malička.
Sestřenice mě absolutně šokovala, dostala jsem řádnou lekci hyeního chování, všichni jsou tam hluboce rozhádaní, jak jinak, než o peníze, dědek už stejně jen překážel, tak prý co.
Probrečela jsem skoro hodinu a moc musím poděkovat Kapitánovi a jeho dvěma slečnám, že mě z toho pak velmi úspěšně dostali při hezkém odpoledni v Olomouci.

Takže suma sumárum, jak den hezky začal, tak i skončil, jen v srdci mi zůstala veliká hořkost, jak se zavřela voda po hodném člověku, který v životě ani mouše neublížil.

Ať se milý strýčku, na onom světě shledáte s lidmi, kteří vás milovali, poslední léta vašeho života asi musel být pěkný očistec.

A ať nekončím smutně, tady je jedna melounová.
Pokud by se někomu nezdál ten prapodivně šišatý účes, tak to je svévolná nedělní akce strejdy Páji, manžela od naší milé chůvy, který již nemohl koukat na Destruktorovu ofinku, lezoucí mu do očí. Zítra to jdeme spravit k naší dvorní kadeřnici, která stříhá malé děti tak, že dá prát prádlo a než se mrňous vykouká na točící se buben, je z něj fešák jako hrom, aniž by si toho všiml a začal se bránit nebo dokonce plakat.
Je to již mnohokrát vyzkoušené a osvědčené.

$$OBR410156$$

23 komentářů:

  1. Krasny clanek i syn. Vlastne vse pochazi z Tebe: krasne deti, clanek, nakonec i ty penize byly i predtim Tve.. a rozdavani tve energie se ti taky krasne zúrocilo.. Gratuluju! Kapitán ma dobrou posádku;-)

    OdpovědětVymazat
  2. A kde je ta díra v hlavě?

    OdpovědětVymazat
  3. je to hrozný, jak se rodina dokáže rozhádat kvůli majetku.

    ale jinak je článek prima a pohaldil na duši a doufám, že botky jsi pořídila a budou dobře sloužit.

    OdpovědětVymazat
  4. Takový občasný nález není k zahození :-)))
    Asi půjdu zítra prohrabat staré kabelky? A nebo taky ne, papírových kapesníků zatím máme dost. Větší poklad tam tuším mít nebudu...

    OdpovědětVymazat
  5. tak takhle to bylo! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Bosorko,to je vlastně houby radost, najít své vlastní prachy co? :-)))
    Většinou to funguje Dáš - Dostaneš.

    Mod, nic moc to nebylo, tady to není vidět.

    Dewberry, botičky jsem viděla, pohladila pohledem i dlaní a jestli se nic zásadního nestane, ještě si pro ně zajedu, ale včera jsem si vzala čas na rozmyšlenou, nerada bych se unáhlila, jak je mým dobrým zvykem.

    Nomi, když tak zkus ještě kapsy zimních bund, tam bývám také úspěšná, ale spíše jen tak na drobné.

    Kapitáne, díky. ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezký článek, k zamlženému ránu jako dělaný, docela to tu prozářil :)
    Já našla před 14 dny v bundě zapomenuté čtyři stovky - potěšily. Vzápětí jsme ztratili Mikovu oblíbenou mikinu a pár dní na to jsem našla fešnou kšiltovku. Ale doufám, že u nás ty ztáty nálezy brzy skončí, nerada bych ztratila něco zásadního.

    OdpovědětVymazat
  8. Straty a nálezy - veď to je vlastne stručná charakteristika života ako takého. ;-) Tak ti želám, nech je tých nálezov vždy omnoho viac než strát!

    OdpovědětVymazat
  9. a proto nosim penize jen tak po kapsach :o) abych je pak zapominala a nachazela. moc pekne
    taky me desi jak se nektera rodina rozhada kvuli majetku. nastesti nase ne. asi zalezi na tom, co je pro ne dulezitejsi. zda veci nebo dobre vztahy.

    OdpovědětVymazat
  10. Nesnasim lidi,co rikaji,ze nekdo prekazi.Setrenici posilam kopanec do zadku ,i kdyz ji neznam.Kazdy tady na svete pro nekoho jsme.Omlouvam se za familiarnost,ale nastvala me.
    Jéé dvouticka,tak prijemne utracenicko :-)

    OdpovědětVymazat
  11. No jak vidím na té fotce, tak Štěpánek je tuplované sluníčko... mít ho doma, tak nemám špatnou náladu...je kouzelný:))) Díky ti za článek (doslova terapeutický).

    OdpovědětVymazat
  12. Báro, ještě že sis nenechala zkazit celý den.. jak vypadají samochodící superbotky? Ty neznám a občas by mi bodly i bez turistiky :-)

    OdpovědětVymazat
  13. No jo, taky se mi občas stane, že někde najdu zapomenutej meloun... teda jako 1.000.000,- Kč! :p

    OdpovědětVymazat
  14. Já najdu hodně často někde dvacku:-)m třevba dneska jsem našla jednu a dvě petikačky, to je hnedle 30 korun! a pak jsem prošla dva obchody a utratila 5 tisíc:-)))

    OdpovědětVymazat
  15. valkil,my pořád něco ztrácíme a nacházíme, když jsem ten chaotik, ale též nic zásadního, to bych pak musela řešit ;-))

    lojzo, tak ten nadpis byl i míněn. Přeji ti totéž!

    ratko, tam u nich to bylo v pohodě, ale pak přišly restituce a bylo zle. To u nás nehrozí, ale je to škoda, páč jsem jedináček :-))))

    Cheo, pro mě to bylo ještě smutnější proto, že už tam za nimi nebudu jezdit. Není za kým!!!

    Čagi, nevěš hlavu, jak bude chvilka, přihodím ti sem pár historek pro zasmání. Hlavně to musím sepsat co nejdřív, bylo by škoda to zapomenout.

    Sabe, za samochodící superbotky považuji takové ty lehké síťované s vibramem. Jsou úžasné, ale tak drahé, že ani cenu po slevě jsem nezkousla.
    Zatím to nechám být, i přes ten milý nález.

    Teo, čéče, nejsi náhodou ten Kavan? Co skříňka, to nějaký zapomenutý meloun?

    Mod, děláš to opačně! :-)))))
    Takhle by to teda nešlo.

    OdpovědětVymazat
  16. Barodoprat si dobre boty co nevyjdou z mody pac jsou sportovni neni luxus. Mas naslapnuto na mnoho chozeni, urcite bys je uzila, s prckem i kap.urcite jeste hodne nachodite. Clovek utraci za jine blbosti a pak se zarazi u uzitecne. Misto par kabelek by nesly?;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Bároto byly mimořádné výdaje, dárek pro Kára k narozeninám a pak, potřebuju na víkend vyrobit 8 pelíšků a tak jsem musela nakoupit pár novách pokrývek a polštářů, nějaké povlečení, to víš, já to mám skoro všechno po pesách:-))

    OdpovědětVymazat
  18. Ty vado, Destruktor roste jako z vody! Abych taky bezela prohrabat kabelky (a ze jich mam pozehnane, chichi) - treba taky objevim nejakej ten poklad :)

    OdpovědětVymazat
  19. Bosorko,nové botičkyy už jsou v botníku, jen jsem se svým váháním připravila o slevovou akci, která skončila o den dříve, než jsem se rozhodla ;-/

    Mod, ty budeš mít 8 pelíšků? No teda, to můžeme přijet všichni :-))).
    Né, neboj, to já jen tak z rozvernosti.
    Ať se vám ten víkend povede!!!

    Ještěrko, prolez, ale jenom svoje, jo?
    :-D

    OdpovědětVymazat
  20. baroto je skoda - a zaroven dukaz, ze s dobryma botama se nevaha;-)
    Tak at te provazeji po krasnych mistech s fajn lidickama kolem a at v nich zazijes prijemne chvile na cersvem vzduchu s ocistenou myslí;-)(Samozrejme ze ti z plneho srdce preju pekne chvilky i kdyz jsi bez bot:-) )

    OdpovědětVymazat
  21. Bosorko,no, ještě žes dodala tu poslední větu, já už se lekla, že se nebudu moci vyzout :-D

    OdpovědětVymazat
  22. Bároale dyť sem to tuhle říkala, že můžete všichni, když tak nejméně 4 pelíšky jsou ještě vzadu , v kuči\" u Vaška\" :-))

    OdpovědětVymazat
  23. Mod,letošní léto je nejdivnější z nudné řady lét předcházejících. Zdá se, že jsem se dostala do víru termínů, akcí, událostí... to jsem zvědavá, zda se mi podaří sladit alespoň nás na nějaké stejné datum. Teď tady do úterka nebudu a pak začnu organizovat :-)

    OdpovědětVymazat