Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 26. listopadu 2009

Jak jsem si užila s Arturem Dentem

nebo spíše s Douglasem Adamsem

Sem tam se stane, že projdu v nějakém obchodě ochranným rámem a ten mi na pozdrav pípne. Ale nestává se to často, byly to vyloženě bezvýznamné epizodky.
Tahle legrace, o které chci psát, začala minulý týden v Tescu.
Při odchodu od pokladny rám hvízdal jako pominutý. Protože jsem si byla jistá, že mi žádné zboží nezůstalo omylem ve vozíku nebo v ručkách Destruktora, tvářila jsem se, že s tím nemám nic společného a paní pokladní s výrazem "jen né žádnou iniciativu", evidentně nic NESLYŠELA.
Ten den jsem ještě byla v Gigasportu a tam už paní u pokladny byla asi lépe motivovaná a mou aktivaci rámu vzala na vědomí.
Vrátila mě do prodejny a teď začal její obezřetný tanec mezi vejci, kterak mi nahlédnout do tašky, ale přitom zůstat slušná, protože ví, že bych s ní mohla velmi rychle vyběhnout.
Z nějakého momentálního rozmaru mě ani nenapadlo svou kabelku rozepnout a ukázat jí, že tam nic kradeného nemám. Chvíli jsme pokonverzovaly o tom, pročpak to asi píská, ale když viděla, že po dobrém se mi do kabelky nepodívá a po zlém nemůže, se škaredými pohledy mě po čtvrthodině zbytečného úsilí nechala odejít.

Další den jsem si takhle pískla v jiné sportovní prodejně, protože hledání té správné zimní bundy není práce na jedno odpoledne. To už mi začalo být divné, ale tam jim stačilo, že viděli, že jsem vše zkoušené oblečení odevzdala prodavačce.

Zkrátka, pískala jsem po všechny následující dny, ať jsem vešla kam chtěla. Už mi to samotné začalo být nepříjemné, zejména proto, že jsem neměla vůbec tušení proč.
Konec tomu udělala paní vedoucí v mé oblíbené prodejně s obuví.

Kupovala jsem tam Destruktorovi nové bačkorky (když jsem chtěla papučky, nevěděli co chci) a při odchodu jsem zase rozblikala elektronického strážce. Šla jsem ale klidně z prodejny a už jsem odmykala auto, když vedoucí vylítla a prý jestli jsem si nevšimla, že pískám.
No, všimla a co?
Šla na to lišácky, prý se mám vrátit, že mi bačkorky asi špatně odkódovala, tak abych s nimi neměla problém jinde. Při té příležitosti na mě zkoušela, ať jen tak z hecu protáhnu rámem jen svoji kabelku. Byla aktivní.
Paní se na obličeji usadil blažený výraz, že mě má v hrsti, jenže pak jsem položila kabelku u pokladny, prošla jsem bez ní a zase vše blikalo.
ÁÁÁha! Co ty na to? Pomyslela jsem si a obě jsem se tomu musely usmát, věděly jsem, že skóre se vyrovnalo.
V tu chvíli mě to doopravdy začalo zajímat, jak to se mnou vlastně je.
Napadlo mě, že celou dobu nosím kozačky, které jsem si před dvěma týdny koupila právě v téhle prodejně.
Byla jsem tedy pozvána na šedou plastovou destičku, ať na ni nejprve dám jednu nohu a potom druhou. Pravá kozačka pískla.
"No vida, a je to," zajásala paní, já si vzala kabelku, bačkorky a že jdu pryč. Jenže něco aktivního se mnou bylo pořád. Rám blikal a nenechal si vysvětlit, že bota už je v pořádku.
Tak znovu, jednou bez kabelky, nic, jednou s kabelkou - poplach.
Na šedou destičku teď šla jen kabelka. Nic.
"Třeba je to nějaký kód na řasence, na parfému..."radila mi paní, když jsem už nepokrytě hrabala v tajném obsahu mé mateřské brašny.
Tssss, na parfému... kde bych ho vzala, já musím mít místo na pohotovostní plínku (pro všechny případy), na haldu kapesníků, na malý naklaďáček s vlečkou, na pitíčko a ještě jsem tam měla peněženku, klíče, knížku, co si ji čtu po chvilkách a jablko.
"To bude to jablko," smála jsem se, ale bylo mi to stále divnější.
Znovu jsem, jen  tak, dala kabelku nad šedou destičku a tentokrát pípla, něco se odblokovalo.
Docela se mi ulevilo.
Poděkovala jsem, sebrala své věci a za elektronického ticha jsem byla propuštěna zpět k autu.
Doma jsem viníka objevila. Kód byla nalepený na jednom dílů Stopařova průvodce galaxií.

Mám pocit, milý Forde Perfecte, chlape se jménem zcela běžným a nenápadným, který na večírcích tak rád zesměšňuješ astrofyziky, že je to tvoje dílo. A že ses na mě koukal nějakým vesmírným průhledem a dobře ses bavil!
Bůhví, kde to vlastně žiju a kam jsem pak tím autem jela.


 

39 komentářů:

  1. My takhle s kolegyní pípaly v Makru, resp. ona pípala... Koukali na nás jak na největší zlodějky, když zkontrolovali zakoupené zboží a nic nepřebývalo, nechali nás naštvaně jít (zase žádná senzace!)... kolegyně pak našla všitej kód ve švu v blůzce, kterou si koupila týden před tím...

    OdpovědětVymazat
  2. Takhle mi jednou pípaly boty a trvalo asi půl roku, než jsme našly proč.
    Včera jsem něco nakupovala u Markse, zaplatila a odešla, ale v každém dalším obchodě, kam jsem pak vlézla, jsem pípala i při vstupu, samozřejmě i při výstupu, v některých se na mně dívali divně.
    Když jsem dorazila k Labi, zjistila jsem, že na nohavici kalhot mám tu šdivou plastovou plombu,nepřehlédnutelnou, takže chodit se v tom nedá:-(( Nechápu, měla jsem 3 věci, z toho dvě papírové, a u pokladen bylo pázdnno, ovšem pokladní se musela bavit s jinou pokladní o borůvkových mufinech:-/

    OdpovědětVymazat
  3. Perfect:) zrovna dneska jsem viděla krásné nové vydání SPPG a vzpomněla jsem si, jak jsem vždycky četla Fordovo jméno špatně. Stejně jako ty. :)

    Ford se totiž jmenuje Prefect.

    OdpovědětVymazat
  4. Lauryne: taky jsem si toho Forda všimla, ale řekla jsem si, že to je třeba jen překlep :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ještěrko, Lauryne,FAKT! Já to celou dobu čtu špatně :-))))
    Omlouvám se Forde, od teď už jen Prefect :-)

    Mod, to je síla, tak šedou placku jsem si domů ještě nikdy nepřinesla!
    Doufám, že jim tu zbytečnou cestu do obchodu trochu znepříjemníš! Třeba nějakou slevičku by mohli...co?

    OdpovědětVymazat
  6. Tedy skláním se před tebou, že nosíš v matkabaťůžku stopařova průvodce. Správná výbava každé matky :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Pridávam sa k Sejrovi - ten Průvodce v tvojej kabelke ma potešil! A teraz je mi už jasné, prečo nepanikáriš a s bravúrou zvládaš kadejaké životné peripetie! ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Slevička?předložím jim účet na naftu od Labe k Vltavě a zpět! oni na mne budou čumět jak vrány a tak zas pudu:(

    OdpovědětVymazat
  9. Mo: Oceňujem tvoj konštruktívny prístup. ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Teda, taky jsem ho četla jako Perfecta, hezky svádí k přesmyčce. Teď abych se to učila nanovo :-)

    Já pípám už dlouho, jen v tescu ne, tam prý mají slabší ty rámy, pravila paní prodávající v obuvi, kde jsem byla pro bačkůrky. Ano, taktéž :) Pískám už při vstupu a místní prodavači mě už znají. Ohnedá jsme projížděli všechno možné, vybrakovala jsem už spodek kočárku, zůstaly tam jen pláštěnky. Tak buď jsou to ty, nebo kočár samotný. Naposledy ovšem malá spala, takže jsme nemohli ozkoušet, ale příště mám slíbeno, že ozkouší kočár - jak ho narvou na tu destičku, jsem zvědavá. A navíc, co když mi píská dít.

    OdpovědětVymazat
  11. ... co když mi píská dítě, tam mělo být

    OdpovědětVymazat
  12. Valkil: No tak ho budeš musieť vrátiť!

    OdpovědětVymazat
  13. LojzoAsi jo, zůstanou mi jen odkódované bačkůrky :)

    OdpovědětVymazat
  14. mně pískátaška s notebookem
    ale jenom v našem Albertovi, při vstupu i při výstupu
    nikde jinde nepíská, mrcha
    tak už ho tam nenosím ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. ad mateřská kabelka, tuhle se mě pán v čekárně na pojišťovně ptal, jestli nemám tužku. Neměla jsem, povídám, že takhle kdyby chtěl plínu nebo dudlík, tak určitě posloužím, ale tužka není :D

    OdpovědětVymazat
  16. Jejda, první díl Stopaře jsem nedávno dočetla - a teď mi na Aukru 2x vyfoukli pokračování, uááá. Já se tak těším, až to někde seženu...
    ...a začnu nosit v kabelce :-)))

    PS: prvních pár stránek jsem taky četla jako Perfekta :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Sejra, lojzo,za Průvodce v mé kabelce může Kapitán, protože naznal, že předhozením vhodné četby mi nebude muset kolikrát už nic vysvětlovat :-)))))

    Mod, tohle je situace, kterou jsem si zažila, když jsem kupovala dárek pro Alex. V elektru mi zabalili krabičku, ale milý spotřebič zůstal ve vitríně. Bylo to k vánocům, jaké štěstí, že jsem si to doma chtěla ještě prohlédnout.
    Pěkně jsem jim to pak vyčítala, ale nevyrazila jsem z nich ani ň.

    Valkil, skoro mám pocit, že to spěje do stádia, že budeme mít všichni čipy a při vstupu do obchodu bude mít ochranka na výstupu naše jména i adresy a kdo zrovna co nakupuje.

    OdpovědětVymazat
  18. Gombo,rozhodně ho tam nenos, představ si, že by ti to smázlo všechna data!!!

    sedmi, tohle je situace, kterou znám velmi důvěrně. A nejveselejší bývá, že plínku v kabelce mám, i když se mnou Destruktor není :-))). Pak jsem terčem dobrosrdečného posměchu dokonce i od Alex nebo Kapitána :-))).

    Nomi, též se po něm koukám, tohle je knížka, kterou bych chtěla mít doma.
    Třeba se někde objeví.

    OdpovědětVymazat
  19. Báro,být ženská, budu Ti Kapitána závidět.

    OdpovědětVymazat
  20. Báro :o))dost dost často rozblikávám a rozhoukávám stojící auta aniž bych se jich byť jen náznakem dotkla, fotobuňko dveře se otevírají přede mnou zdaleka, aniž bych měla v úmyslu vstupovat a i dveře u výtahů u nás v práci se mi často otevírají bez použití tlačítka. Jiným se to v práci prý nestává. Nechápu, neřeším. Kolikrát mi stačí projít po chodbě a když výtah stojí na patře tak se mi otevře...nemám v úmyslu do něj vlézt, čekám od něj nějakou blbinu, třeba jako že se zasekne, nebo spadne se mnou. Procházet středem koridoru v nákupním centru je horor, protože alarmy pískaj... ale je to jen někdy. Dcera se mnou nechce chodit po krámech, protože to pak prý vypadá, že jsem kradačka. Nechápu a buď v tom mají prsty moje divoký hormony nebo budu nějak jinak elektricky nabitá a možná nebudu pozemšťan, ale z Alfa Centauri. :-) nebo mi v porodnici zapomněli vyndat čipovou destičku a odkódovat! :-))

    OdpovědětVymazat
  21. Bára 17) Taky budou mít stav konta a když se jim nebude zdát, vůbec tě do krámu nepustí (ehm, což by někdy nemuselo být marné) :)
    Tak u nás záhada vyřešena. Byla to pláštěnka. Panáček vietnamský neodkódoval. Což mě trošku fascinuje, neb mám pocit, že v tom obchodu snad ani tyhle dekodéry nemají. Proč ale kódují, toť otázka. Otázky, samé otázky :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Wickyno to jsi prostě jen normální čarodejnice:-) sem zbnala jednu, ta když chtěly vybrat peníze z bankomatu, tak zhoutila vždycky celý bankovní systém té které banky:-))

    OdpovědětVymazat
  23. Wicky,taky jsem o takové slyšela - a taky to byla čarodějnice;-)

    OdpovědětVymazat
  24. PS: hroutila i počítače, svou přítomností.

    OdpovědětVymazat
  25. :-)) Mod. + Bosorko:-p Se mi to stává - ale nepravidelně. :-) Budu tu schopnost muset vypilovat k dokonalosti!! :-)))

    OdpovědětVymazat
  26. taky jsem to vzdycky cetla jako Perfect - coz tomu dava podle me vic smysl, mozna to jako presmycka bylo mysleno

    OdpovědětVymazat
  27. Jeden čas jsem si také takhle vesele pískal. Nosil jsem po kapsách batohu různý \"vercajk\" a materiál na drobný meloušky. Už jsem ho ani nevyndával. Stačí kousek umně smotaného drátu a ten už spolehlivě rozhouká každý rám. Jelikož do \"houkacích\" obchodů moc nechodím, pokaždé jsem na to slastně zapomněl a radostně si pískl.

    Báro,
    stopařova průvodce, celou pentalogii, jsem vnutil Víle už před rokem, též z důvodu vyššího vzdělání, ale zatím se do něho ve víru událostí zrovna moc nezačetla. :-(

    Ináč, perfektní Ford Prefect třeba tu:
    http://www.oldclassiccar.co.uk...pg

    OdpovědětVymazat
  28. Sejra,/19/ no to mám velké štěstí, že nejsi ženská :-))).

    Wicky, jednoznačně cítím, že jsi mimozemšťan a moc mě těší, že k tomuto vzácnému odhalení došlo u mě na blogu!
    Pokud tě na tvé rodné planetě neodkódovali, trochu ti pak zkomplikovali návštěvní misi tady u nás. Snad tě NASA neodhalí :-)

    Valkil, to s tím stavem konta by teda byla docela úleva pro mou peněženku!
    Pláštěnky jsem v životě Destruktora koupila dvě a nepoužila nikdy ani jednu. Vždycky začal vřískat, že to nechce a zkopal to z kočáru dolů.

    OdpovědětVymazat
  29. Mod,tyhle \"čarodějnické\" kousky mě vždycky dostávají z míry. Ale že se to občas děje, to je fakt :-)

    spoon, to mě těší, že v tom nejedu sama ;-)

    Vojto, musíš nechat Víle trochu volného času :-D
    Tvůj Ford nemá chybu :-)))

    OdpovědětVymazat
  30. Báro, ako ťa poznám, šťastie, že nie je ženská, má Sejra! Ktovie ako by dopadol/dla, keby si ho/ju prichytila, ako sa so závisťou približuje ku Kapitánovi! :-)))

    OdpovědětVymazat
  31. lojzo,ten/ta by teda dopadl/a :-))))

    Vojto, teď koukám pozorně na tvůj komentář a musím podotknout, že Průvodce není pentalogie, ale trilogie v pěti dílech :-D

    OdpovědětVymazat
  32. A chvalabohu, že je to tak, lebo ten pôvodne posledný, teda tretí, sa veľmi nevydaril. Aspoň teda mne pripadal najslabší, priveľa kriketu. ;-)

    OdpovědětVymazat
  33. Bárojako vloni, prosím číslo popisné!:-))

    OdpovědětVymazat
  34. lojzo,mně se nejvíce líbil první díl :-)

    Mod, číslo 70. Akorát já už to po loňských zkušenostech asi nebudu posílat k Vltavě, ale k Labi.

    OdpovědětVymazat
  35. Nedávno nutná návštěva na soudu. S mojí (93) mamkou. \" Madam, vyložte tady na stolek tu svoji zbraň prosím\" požádal dozorce. V mámě by se krve nedořezal. Jak mně mohlo napadnout, že si do soudní budovy bere s sebou nůžky!. Roentgen nelhal!

    OdpovědětVymazat
  36. Elizo,i nůžkami je možné vyřídit si své osobní spory se soudcem :-)))))

    OdpovědětVymazat
  37. Máš kliku,že na tebe nenasadili Marvina...;-)

    OdpovědětVymazat
  38. Galahade,já mám v životě vůbec kliku!

    OdpovědětVymazat