Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 15. prosince 2009

Institut jídelního stolu jako indikátoru pohody v rodině.

...

Napsáno loni, někdy na podzim:

Píšou to v každé knize o zařizování bytu, že jídelní stůl by neměl chybět ani v malých bytech. Jako místo společného setkávání členů rodiny, alespoň jednou denně u jídla nespěchat, v klidu si popovídat, probrat dobré i špatné, zasmát se spolu, pohostit přátele....
Fungovalo mi to takhle doma mnoho let. U toho stolu jsme všichni strávili hodně pohodových chvil, aniž by si to někdo z nás zvlášť uvědomoval.
A pak, pozvolna, pomaloučku, opět bez větší pozornosti zúčastněných, začalo bývat kolem stolu prázdno.
Společné odpolední kafíčko, které se u nás dodržuje, se vaří pořád, ale každý si ho pijeme "u sebe" ve svém koutku.
Ten supervelký dřevěný stůl na prostředku kuchyně začal být úplně zbytečným krámem, u něhož sem tam během dne zasedl vždy jen jeden, ulovil si něco předchystaného v ledničce, ohřál v mikrovlnce, ve spěchu si to naházel do krku a pryč. A třeba já, jsem si ani nesedala, ale naházela to do sebe na stojáka, na co se zde vůbec zdržovat.
A tak to šlo delší dobu, stůl se pomalu zanášel hromádkami novin, časopisů, různých drobností, že čtyři lidé by se k němu už ani nevešli.
A stejně se zanášely i naše vztahy. S manželem jsme na sebe štěkli tak maximálně jednou denně a když jsme si chtěly popovídat s Alex, odjely jsem na kafe do města.
A přátelé? Kdo by chtěl vodit své známé někam, kde je stále dusno až mrazivo.
Pro mnohé z nich bylo možná překvapení, že jsem je odbyla u branky s odůvodněním, že teď se mi jejich návštěva nehodí, protože třeba zrovna někam jedu nebo že se sejdeme raději někde v dobrém lokále.
V tu dobu jsem ještě souvislost zoufalého nedostatku komunikace a nefunkčního jídelního stolu vůbec nevnímala. Brala jsem věci, jak přicházely a přistoupila na obecný trend v naší rodině nově zavedený - nemám na nic čas, ani na to něco řešit.
Během dvou let, zhruba v půlce mého těhotenství, jsme se navzájem tak dokonale odcizili, že už jsem necítila ani potřebu zde dále setrvávat a začala se ohlížet po jiném bydlení. Pochybuji, že si manžel všiml, že tam kolikrát vůbec nejsem.
Asi to byly naše milé děti, kterým se podařilo tuhle vlekoucí se hnilobu v naší domácnosti zlomit a začít vše směrovat někam jinam.
Vnímavá Alex byla sice na mé straně, ale to neznamenalo, že by mi nějak "nadržovala" a zřetelně mi moje chyby pojmenovala. Bylo to dobře a jsem jí za to vděčná. A malinký Tulipes, ten svojí roztomilostí a bezprostředností všechno prozařuje už jen tím, když přijde, vyškrábe se mi na klín a pohladí mě a pak jde a totéž udělá manželovi.
Byla to pak opět Alex, která se pustila do úklidu jídelního stolu, všechny nánosy na něm uskladněné roznosila, kam patří, dala hezké prostírání a pozvala nás na kafíčko.

Ne, zatím to není pohádka s dobrým koncem, ale je to první krok ke komunikaci.

K té zve opět hezky nachystaný pohostinný stůl.

-------------

Uplynul rok.
Po pár dnech se tehdy stůl zase zaplnil nánosy pošty, novin a odložených věcí a já jsem poznala, že tudy cesta nepovede.
Dál mé krásné vyšívané ubrusy ležely poskládané ve skříni a dál jsme se střídali v kuchyni tak, abychom se nemuseli moc vidět.

Jenže věci se dějí, ať chceme nebo nechceme.
Najednou se pro mě velmi pohostinným stal jiný stůl, v jiné rodině, kde se pil dobrý čaj, sedělo se a vzpomínalo... pohoda byla v tu chvíli hmatatelná.
Ano, stůl v kuchyni nebo v jídelně je pro mě moc důležitá věc,ale musí dobře fungovat, což se nepozná v prodejně s nábytkem, ale pozná se to až doma. V chvíli, kdy si chci přidat citrón do čaje a někdo mě pohladí po ruce, podá mi lžičku a já mu zas přišoupnu talířek se sušenkami. A kdy se celý den těším, až se večer sejdeme a povíme si všichni, co den dal.

Jo, na to se zase těším!


    
 

42 komentářů:

  1. My teda máme na stole pořád nějaké krámy - hračky, čajovou konvici, svíčku, sušenky, oříšky atd. vyšívaný ubrus se tam teda nevejde ani omylem a hlavně by nevydžel bez poškození déle než den. Nikoliv proto, že sme takový čuňata, ale protože u něj sedíme furt!!
    (Takže dle tvé zkušenosti nám to doma báječně funguje)

    OdpovědětVymazat
  2. Sejra,to je jasný, jak jsou na stole tebou vyjmenované krámy, tak je to SUPER! :-)
    Já s takovým ubrusem blbnu jen párkrát do roka, jinak to musí žít!

    OdpovědětVymazat
  3. Tuším, že happy end nakonec bude:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo.Stůl je sakra potřeba! Žehlicí prkno ho sice připomíná, ale nezastoupí ani náhodou! Rozhodně ne nadlouho... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. moc pekne. jsem zatizena na velky stul. melo by tam byt tolik mista aby se tam vesla rodina. nas je 5 takze min 5 lidi.
    Kdyz jsou vanoce tak se k nemu jeste prisoupne druhy stul a sedi nas tam 8. Vic nas neni. Az si velke deti zalozi rodinu tak to budume muset este nejak prekopat abychom se vlezli za jeden stul :o))

    jinak na stole zehlim, ale mam dva stoly. Jedne obri ostuvek v kuchyni u ktereho se da sedet. A tam rozlozim deku s plachtou, otevru si pivo a zehlim. Kuchyn je uprostred domu, kazdy musi ji pres kuchyn kdyz chce jit nekam. Za kuchynskym stolem trunim jako kralovna..

    OdpovědětVymazat
  6. Náš stůl je hodně dlouhý a hodně široký a předmětů na něm je tolik, že by bylo třeba, aby byl mnohem delší a širší, a když pak přijedou děti, sesunu hromádky na levo nebo napravo, aby všichni měli své místo a taky abychom na sebe všichni viděli.
    Vánoce jsou vlastně jediný úsek roku, kdy na tom stole nejsou žádné hromádky, a to Filip nemá rád:-), a tak tu každý rok zazní kolem 30. prosince věta \" Prosímtě, mohla bys už dát pryč ten hadr?\":-))

    OdpovědětVymazat
  7. U nás býva obrus na stole tuším len na Vianoce. Inak chvalabohu ten rodinný stôl funguje, aj keď stretávame sa pri ňom obvykle len pri večeri. Aj to treba najprv vždy odpratať tie prevádzkové hromádky. Ale väčšinu úloh si mláďatá najradšej robia pri ňom.

    Mod: Filip je môj človek! ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc ti děkuji Báro... cítím jak mi vlhnou oči z té pravdy o velkém stole.. díky..

    OdpovědětVymazat
  9. Přesně, moje řeč... zatímco hodně lidí věnuje zvýšenou pozornost na obývací pokoj a prostor pro hosty, tak jim ji odvádím spíš k \"obytné kuchyni\" a oni se nepochopitelně brání (zákazníci ohledně projektu tedy). Každá rodina si to zařídí podle svého, ale je škoda, když to nefunguje tak, jak píšeš. Byl jsem zvyklý na společné obědy minimálně o víkendech, i když vím, že direktivní styl nemůže fungovat nikdy, musí to vyplynout přirozeně. Obytné gauče mají sklon k netečnému sezení s ovladačem v ruce. Takže není naškodu vymýšlet způsob, jak ostatní v domácnosti k té dobrovolnosti malinko nasměrovat :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Jasná zpráva. Stůl a lože jsou v manželství důležitý krámy. Bez nich to prostě nefunguje.

    OdpovědětVymazat
  11. moc pěkná úvaha.
    já radši nebudu popisovat, jak vypadá stůl u nás.

    OdpovědětVymazat
  12. lojzo, jaks udělal tu stříšku nad o??:-)V tomto směru je to i můj člověk:-) nepěstuju žádné ubrusy a už vůbec ne různé dečky.

    OdpovědětVymazat
  13. Sem si ještě vzpomněla, jak nedávno přijel Adam, pil si u stolu kafíčko, najednou se zarazil, chvíli přemejšlel a pak povídá
    \" Byla na tom stole kočka, nebo se mi to zdálo??\"
    Nezdálo:-))

    OdpovědětVymazat
  14. ... šykovná(c) a dobrá dcera :)

    OdpovědětVymazat
  15. ad stůlcelá naše rodina :) se schází v kuchyni u stolu o víkendech - snídaně a obědy, někdy i večeře
    přes týden se obvykle po večerech povalujeme společně v obýváku ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. Bosorko,happy end asi neexistuje, jen více a méně bolestná rozhodnutí. Ale vím jak jsi to myslela :-).

    Mikine, já to beru jako žertovnou recesní improvizaci ve chvíli, kdy není v bytě vůbec NIC. Takový stav je ovšem více než přechodný :-)

    ratko, myslím, že to u vás funguje správně, tak jak má. Ať to vydrží!

    Mod, tvůj stůl je meta, kterou bych postupně ráda dosáhla :-))).
    Akorát s tím ubrusem jsem z domu zvyklá, že tam je normálně, ale jestli to nebude tím, že jsem jako malinká na ten stůl vylila červenou tuš :-D

    Lojzo, tak to bylo u nás, úkoly se dělají jedině u kuchyňského stolu. Děti věčně zalezlé ve svých pokojíčkách mě trochu děsí.

    elesko, někdy se to také stane, že něco přečtu a cítím se jako ty. Ať se ti daří s pohodou u velkého stolu.

    OdpovědětVymazat
  17. Jirko*,díky za každého bytového architekta, který to vidí jako ty! Naši si kdysi nechávali udělat návrh zařízení bytu a byl to paskvil, který měl úplně jinou logiku než jak se normálně žije a trvalo několik let, než se jim podařilo všechno předělat, aby byl byt funkční podle jejich potřeb.

    Teo, jasně! Kolikrát postačí chvíli i manželská karimatka, ale pak to začne být jako s tím žehlícím prknem :-)))
    Prostě důležité krámy :-D

    Dewberry, klidně popiš. Třeba z toho také vyjde nějaká dignóza ;-)

    Mod, dečky taktéž neřeším, ale rozesmála mě ta situace s Adamem. Jako bych to viděla :-))))

    Gombo, společné válení v obýváku u zapnuté televize je něco, co zvládnu tak dvakrát do roka. Ale každý to má jinak ;-)

    OdpovědětVymazat
  18. Mno... já nevím, jestli to ode mě nebude kacířské k takové lehce optimistické nostalgii něco poznamenat, ale... rozhodl jsem se, že nebude:-) Já si myslím, že v malých bytech tuto funkci může zastávat i jiný kousek nábytku;-)))

    OdpovědětVymazat
  19. Kamio,to vůbec není kacířské, to má svou logiku. Mladý svobodný muž to přece musí mít hozené jinak než tetka z dědiny a preference jiného kusu nábytku je nabíledni ;-))))))
    P.S. Ovšem v mém novém pidibytě BUDE stůl a fontánka, i kdybych měla mít ledničku ve sklepě :-D

    OdpovědětVymazat
  20. Keby si tú chladničku umne skombinovala s fontánkou, bolo by pravidelné rozmrazovanie omnoho zábavnejšie!

    OdpovědětVymazat
  21. [19] S tou fontánkou v pidibytě opatrně. Měli jsme to doma, čerpadlo je sice tiché, ale nečekaně hlučná je padající voda na hladinu. Dlouhodobě je to docela protivné. Na čas jsem to vyřešil skleněnými hranolky, které proud vody \"rozřízly\", ale nakonec ten vynález musel z bytu... a to nemáme zrovna pidi.

    OdpovědětVymazat
  22. Fontánka? s ptáčkem?:-)dobré jsou Báro vodní chodníky vysypané kamínky:-)))
    Můj stůl je meta?? Holka tak já přestávám chápat, co Ty od toho života vlastně chceš!?:-)))

    OdpovědětVymazat
  23. Báro, tak idylicky využívat jídelní stůl bych taky chtěla. Máme ho, moc se mi líbí, jenže jako místo společných snídaní, kafíček a večeří neslouží.
    Se snídaní se o víkendu povaluju v posteli, s kávou, večeří a vínem táboříme společně kolem konferenčního stolku po sedačkách. Jídelní stůl zůstává takový osiřelý, resp. jen pro obědy. Ale je to určitě i kvůli dětem, ony na ten nízký stolek dosáhnou líp a můžou se účastnit s námi:) Si to pěkně omlouvám... Až povyrostou, tak se pokusím zavést tradici sezení u stolu u snídaně a večeře. Ale bude asi třeba zlomit odpor zbytku rodiny:)) V případě snídaně teda hlavně můj odpor:)

    OdpovědětVymazat
  24. Christradici snídání v posteli rozhodně neruš:-), občas dovolím dětem, aby snídaly v posteli semnou ( a samozřejmě s pesama), a to je pak teprv prima:-))

    OdpovědětVymazat
  25. Báro,[17] kdo a kde tady psal, že musí být TV nutně zapnutá? ne že by nebývala, ale občas prostě posedíme u kafe v obýváku, no :)

    OdpovědětVymazat
  26. Lojzo,:-))))), to je nápad!

    Teo, tohle mě nenapadlo! Díky za zkušenost, protože tohle jsou přesně věci, které mi dojdou, až když vyvalím prachy a pak se nestačím divit! Ještě to nějak zvážím, ale je tam velmi suchý vzduch.

    Mod, ne, tvůj stůl není moje hlavní životní meta :-). Chci toho v životě ještě dost, ale mít stůl, který žije jako ten váš je jedna z věcí, které mi přijdou důležité. Víš, jak to je: Doma nejsi tam, kde bydlíš, ale tam, kde ti rozumějí ;-).

    Chris, ono to stěhování od konferenčního stolku k velkému jde plíživě. Nejčastěji v době, kdy u něj s dětmi začneš psát domácí úlohy. U nás to byla také tak. A pak už jsme u velkého stolu zůstali.

    Gombo, vím, nepsal jsi, že TV je zapnutá, jen mně se vybavily pitomé vzpomínky...

    OdpovědětVymazat
  27. [26] V obchodě nic neuslyšíš, páč je tam šum na pozadí. No a doma pak už taky ne. Třeba na televizi se při tom \"zurčení\" nedá koukat. A po čase máš problém s vodním kamenem ve fontáně i v bezprostředním okolí. Prostě v přírodě je tekoucí voda něco jinýho než doma. Já už bych do toho znovu nešel. A efekt zvlhčení vzduch je celkem zanedbatelný. Navíc musíš vodu vyměňovat či chemicky upravit, aby se nekazila. To už si raději zasaď v obýváku borovici nebo břízu. :)

    OdpovědětVymazat
  28. Protoze stul nemame,ale jinak jsme doma v pohode,tak mi z toho vychazi,ze je lepsi lezet,nez sedet :)).
    Stul bude..,asi po Vanocich :).

    OdpovědětVymazat
  29. Teo,prohnali jsme tvé připomínky výběrovým řízením a vyšlo z toho, že lepší na zvlhčení bude nějaká květinová džungle.
    Akvárium by mohlo následovat, ža bude Destruktor větší.

    Spoon, pěkné, no.... ;-)
    Nějak ve mně to téma od té doby dřímalo.

    Cheo, nejdůležitější je ten pocit pohody. A jestli je vleže nebo vsedě, to už je na každém, jak je mu milo :-))
    Důležité je, že to vnímáte!

    OdpovědětVymazat
  30. Ze všech stolů, které jsem kdy viděla, mi nejvíc utkvěl pracovní stůl u Filipova kamaráda Mraka. Mrakovi mají krásně zrenovovaný starý dům, ve kterém je obývací pokoj propojený s krásnou starobylou kuchyní a vedle mají obrovskou pracovnu s knihovnou, kde je i pohovka a krb a pozor, obrovský dvoustranný pracovní stůl dělaný na míru, a každý z manželů si navrhl svou stranu stolu podle svých potřeb, každý má na své , protilehlé straně, svůj chaos a svůj soustruh, a oba po jedné straně stolu ten krb a pohovku:-)

    OdpovědětVymazat
  31. Mod, hádám, že by to hodně lidí rádo vidělo! Já určitě.

    OdpovědětVymazat
  32. Při loňské renovaci bytu byl i toto jeden z důvodů rozhejbat nábytek, který stál na místě 35let. Já si chtěla prosadit, že přeci nemůže ta dispozice vyhovovat pohybům v rodině, ( myšleno děti vyrostly, my zestárli).A tak jsem zakoupila nový stůl, pro 10 osob. Složený je takový větší pro čtyři, ale když přijdou všichni, tak to je paráda, když se rozloží a je i místo na prostředku pro kytky a podobně. Moc se mi to líbí, ale naopak manžel od té doby ( výměny stolu) stůl jakoby neakceptuje. Sedne si v kuchyni či k barovému pultu, a že mu přijde moc nobl. Je ale krásný, takové nádherné dřevo, a co mi i vyhovuje, je elipsovitý, nemá ostré rohy, a tak nejsem samá modřina, jako dřív i od menšiho. Přesně jsi popsala co já u něj cítím, a proč jsem jej chtěla. Právě i tu přímku mezi pohovkou a TV jsem chtěla narušit, to mne šíleně štvalo, když někdo jedl a přitom koukal na TV. Tak ať ti to vyjde.
    A jinak jsme měli právě v té původní dispozici bytu mezi kuchyní a obývákem skleněnou stěnu z 10ti akvárek. ( také jsem chtěla docílit vlhčího prostředí). Ten randál od filtrů, ta práce každý týden s čištěním, ta voda skoro všude kolem nich...Ta spotřeba energie, protože filtry, teplo, světlo muselo jít neustále. Ne do obýváku už ani náhodou!!!!

    OdpovědětVymazat
  33. Bosorkomne to nadchlo jednak tím uspořádáním, druhak tím, že nikdo nikomu nepřechází za zády, nenakukuje do monitorů, nikdo si po sobě nemusí uklízet své artefakty. Ta jejich kuchyň a společenský pokoj je taky nádherně udělaná, jak řemeslně, tak architektonicky, ale ta pracovna, ta to prostě všechno přetluče:-)

    OdpovědětVymazat
  34. Báronebudeš mi věřit, ale já ten balíček opět nemám:-/

    OdpovědětVymazat
  35. Mod /31/to bych teda moc ráda viděla! Ale takhle, jak to popisuješ to vypadá jako ideál, ke kterému se propracuje jen málokdo.

    ELizo, stěnu z akvárek!!! To musela být fuška, ale efekt náramný. Nic není zadarmo, ani takováhle paráda, ale já bych to asi nedala, na tohle by se čas už asi nenašel.

    Mod, s balíčkem by bylo letos jako detektivka, když zůstane týden po podání ležet na poště a někdo si ho všiml, až jsem ho začala hledat. Ale už by měl být opravdu někde na tvé straně... Doufám!!!

    OdpovědětVymazat
  36. Bárono tak zas až někdy po Vánocích, co se dá dělat:-))

    OdpovědětVymazat
  37. Mod,to mě pěkně naštvalo, ale co se dá dělat. U nás udeme mít ty důležité Vánoce až zítra, takže i tvé balíčky čekají spolu s ostatními :-).
    Jen Alex si ho rozbalila 24. a skákala nadšením!!!

    OdpovědětVymazat
  38. My máme ty důležité taky až zítra:-)
    To mám radost, že měla Alex radost:-)

    OdpovědětVymazat
  39. Mod,tak dnes už je vše za námi, i čtvrté sezení u stromečku, tak v pohodě hledíme vstříc Novému roku :-)

    OdpovědětVymazat
  40. moc pekné zamyslenie. dík.
    my máme čarovný stôl. orandžový. on je totiž taký nafukovací. proste mení rozmery, podľa toho, kto všetko pri ňom sedí a furt sa tam, napodiv, všetci zmestíme 8 - ) no a v strede sa rozvaľuje naša minitiger :-)

    OdpovědětVymazat
  41. SV,oranžová je v současnosti moje barva. Od tebe ta pohoda doslova dýchá, pěkné i s minitygrem :-))

    OdpovědětVymazat