Firma Matyáš Destruktor -

zemní práce všeho druhu s.r.o.

Začalo to v malém, téměř maličkém rozměru.
Matýskovy bagříky se daly přenášet v tašce, mnohdy i v mé kabelce, byly vždy k dispozici na místech nezměrné nudy, třeba v restauraci, než upečou pstruha.
Přelomovým okamžikem byl náš letní pobyt v penzionu, kde čtyř, možná pětiletý syn pana domácího měl všemožné zemní mechanizmy ve velikosti "pro sebe", v čemž mu tatínek, majitel autodopravy, velmi vydatně pomáhal svými kutilskými počiny. A co neukutil táta, to udělal dědeček, no zkrátka, Destruktor byl u něj naprosto okouzlen, kdyby bylo po jeho, nemuseli jsme jezdit ani na žádné výlety po okolí, stačila by ta dvě pískoviště na dvoře. Správný chlap si totiž na jednom pískovišti nepohraje. Musí mít ještě druhé místo, kam vozí to, co nabagruje a naloží, protože jinak by celá jeho vážná práce ztrácela úplně smysl. 
Destruktor velký chlapečkův traktor neušlápl, tak ho jeho nový kamarád obětavě tlačil po dvoře a mrňous hýkal blahem. Zapomínal mluvit normálně, vše co nám chtěl sdělit, na nás samým vzrušením křičel, zkrátka, byl tak nadšený, že to nešlo ignorovat při úvahách, co bude ten rok pod stromečkem.
Ano, Ježíšek donesl krásný zelený traktor, ale díky dlouhé zimě si s ním malý trochu pohrál jen doma, kde se neměl ani jak otočit, skoro zlomil připojení k vlečce, takže mu musel být jedné temné hluboké noci traktůrek odebrán, aby to ráno vypadalo, jakože se ta věc zelená nenávratně ztratila. Sešel z očí, sešel z mysli a když byl opět před pár dny vytažen z prádelny, radost byl nelíčená.

$$OBR439039$$

Jenže pak jsme potkali v jednom obchodě BAGR. Mašinu velikou a opravdickou, krásnou, láska na první pohled. Destruktor si pohrál, ale pak jsme museli i trochu nakupovat, což si nechal vysvětlit (je to s ním v tomnhle ohledu stále lepší a lepší). Jenže tím to neskončilo. Mlel o bagru páté přes deváté, celý následující den a pak další a další, až jsem to nevydržela a šla ho koupit. V hodině dvanácté, byla tam už jen jedna krabice a ten vystavený. Podobně to bylo i s traktorem na vánoce v Makru. 
A od té doby neustále bagrujeme. V permanenci jsou i dvě velké tatry a hlavně "náložka".
Tímto specifickým slovem si označil Destruktor toho, kdo mu nakládá písek do bagrovací lžíce, protože kloub bagru je tak nešťastně zpřevodovaný, že v podstatě sám nic moc nenabere. Ideální je tedy jeden helfr - náložka, který pomáhá plnit a musí fofrem, aby nebyl šéfem bagru plísněn za pomalou a roztěkanou práci. Což se mi například stalo, když jsem mezi nakládáním chtěla bláhově popíjet na jarním sluníčku kávu.  
 
Nejlepší náložka je chůvák, tedy chtěla jsem napsat, manžel od chůvy, protože on je starý praktik, donesl si zednickou lžíci a s ní jde nakládání jako na provázku, kam se hrabe matka s lopatičkou. Byl tedy pasován Destruktorem na "starou náložku"  a celý víkend se zahradou neslo: "Tak dělej, stará náložko," jenže stará náložka nemohla smíchy udržet lžíci ...

$$OBR439040$$

A takhle to vypadá, když jeden celý den bagruje a bagruje a bagruje, že pak usne v autě cestou ze stavby, že si ani nezvládne svléknout montérky a i boty mu musí sundat maminka.

$$OBR439041$$

A jak to vypadá u mě v autě? Kufr je plný. Kolo, motorka Norka, bagr, menší tatra. Když musím nakoupit, potraviny se vejdou už jen na zadní sedadlo, pokud jedeme sami. Pokud jede ještě někdo s námi, žádný nákup.
Další auto bude kombi, to už je teď jasné!